Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• příběh z mladší doby kamenné

Divous, Kňučák, Dráp, Veveřice... Zvláštní jména? To proto, že jsme se ocitli v mladší době kamenné, v příběhu z pravěku, který nám vypráví o statečném a čestném Havranpírkovi a o jeho odvážných činech, o tom, jak obtížné bylo obstát v kruté zimě, jak se zacházelo se zrádci a jak bojovaly jednotlivé rody s přírodou i mezi sebou, co je žluté kouzlo i jak se z Havranpírka stal muž Bystrý havran.
Nestárnoucí napínavý dobrodružný román, který odhalí mnohé z prehistorie.

V rodu Havranů byl v zimě velký hlad. Divous už to jednou nevydržel a vykřikl: "Dva dny jsem nejedl! Všechno pobiji! Hu-ho-há!" Řval na havraní totem: "Tolik dárků jsi přijímal od nás, vždycky jsi první dostával z ulovené kořisti a ode všeho jídla...!" Nakonec Divous odešel z osady Havranů nadobro.
Dlouho bloudil lesy, kde ho sledovali členové rodu Bobříků. Zajali ho a chtěli ho zabít. Divous řekl Bobříkům, že by mohli uloupit stádo krav; to stádo aby ukradli Havranům.
Nejstarší z chlapců, Havranpírko, měl v tu dobu hlídat osadu. Pro Bobříky nebylo těžké přemoci Havranpírka s několika přáteli a ukrást dobytek. Ostatní chlapci ale brzy na krádež upozornili muže, kteří odešli na lov. Za několik dní přišel Divous prosit, jestli by mu Havrani mohli odpustit a přitom jim nabízel zlato. Ještě před tím než přišel Divouse prosit o odpuštění, poznal Havranpírko chlapce jménem Havraní oko. Za nějakou dobu našli Havrani na výpravě umírajícího Divouse. Ten jim dal zlato, které mu zbylo. Druhý den se mělo rozhodovat o tom, kdo si vezme Veveřici, dceru náčelníka a Havranpírkovu kamarádku. Dostat ji měl ten, kdo dá rodu víc dobytka. Za ženu ji dostal Sokolí oko. Havranpírkovi se od té doby říkalo Bystrý havran.