Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Děti
Snad nechtěla, snad nemohla; Blanka se už neprobírala z toho truchlivého stavu nepřirozené lhostejnosti, o níž onehdy Kosťa řekl, že je horší než její bláznění. Netečně hledíc ke stropu ležela v posteli a všechno jí bylo jedno. Naučila se tomu trpnému a zavrženíhodnému umění, nemyslit na nic, ba ani na ony nicotnosti, jež jí vyvstávaly v hlavě onoho prvního a zdánlivě nejhoršího dne, kdy byla nucena předstírat slepotu a prchat do tmy. Pravda, nemálo si oblíbila Kosťovy tetinky, ale byla to náklonnost tak nepodobná lásce, jako nouzový stan je nepodoben shořelému domu; tetinky si ji pak oplátkou oblíbily pro její slabost a neštěstí, jež dráždilo jejich plačtivý cit. Měly s ní však kříž; tož například - kterýpak z mnohých příkladů uvést a který ne? - lékař jí předepsal nějaké pilulky. Mína jí kladla ke každému jídlu určenou dávku na misku, a než se otočila, byla vždy pryč. Ale Kolíčková Fanynka je jednou vítězně vymetla zpod Blančiny postele. Tetinky spínaly ruce: - Dítě, chceš se zabít? Podívej se do zrcadla, jak jsi hubená a jak špatně vypadáš...

Podívej se do zrcadla. I maminka tenkrát, však víme kdy, řekla něco podobného. Příhody sebenepatrnější připlavovaly zraňující vzpomínky; tato příhody pak nadto posílila Blančin pocit nevůle k životu, když si řekla: lék je prý prospěšný mému zdraví, ale já nechci být zdravá. Jen takové nápady pronikaly její trapnou bezmyšlenkovitostí a opanovaly její duši, jež klidněla, zatímco tělo uvadalo.