Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Voda se šťávou

***

S mým bratrem to bylo víceméně pořád stejné. Až na to, že jablka nahradil pivem. S matkou si dopisovali. Ona mu každý den nechávala v kuchyni lístek: VEČEŘI SI OHŘEJ. NAPIŠ, KDY CHCEŠ BUDIT. MÁMA. A on tam každý den připsal: NIKDY.
Měl velmi vážný poměr s dívkou s mandlovýma očima. Jednou se hrozně pohádali a bratr se ze zoufalství pokusil o sebevraždu. Přistrčil si k troubě stoličku, na tu se svalil (bylo to k ránu a právě se odněkud vrátil, úplně namol) a zapnul všechny knoflíky na maximum. Potom usnul. Všechno by bývalo v naprostém pořádku, nebýt toho, že trouba byla elektrická. (Vsadím se, že si toho nikdy nevšiml, protože v kuchyni se prakticky nevyskytoval, a když mi jednou měl ohřát knedlíky, dal je na plech do trouby.) Zachránila ho matka. Bratr už byl pomalu k jídlu, když ho vytahovali. Seděli s ním potom s otcem až do božího poledne, vážně diskutovali a bratr s předpečenou hlavou naříkal a hlasitě se dožadoval piva. Druhý den si samozřejmě nic nepamatoval. Já mu to celé vypravoval a on jen užasle opakoval: "Fakt, vole?!"
Holkám ve třídě, až na výjimky, konečně narostla prsa. Zkoušel jsem to s všelijakými holkami, ale měl jsem strašnou smůlu nebo co. Jedna mi na všechno říkala: "Řekni pozpátku MACEK!", druhá mi všelijak lámala prsty, jen jsem na ni sáhl, třetí opakovala: "Já nevím." To jednoho nebaví, zvlášť když sám nic neví.
Prožil jsem krátký románek s děvčetem ze střelnice. Ta romantika se mi hrozně líbila - maloval jsem si, jak spolu táhneme po rozpálené silnici široširým světem, ona vaří a já na schodech maringotky odlévám broky. Líbily se mi nekomplikované vztahy, které vládly u nich v rodině. Navíc na sebe nechávala klidně sahat, bohužel jen nahoře. Ale naučila mě aspoň líbat. To se vždycky hodí.
Záviděl jsem "kabelkářům" - klukům, co nosili holkám kabelky. A jednou jsem potkal frajera s dvěma slečnami a se dvěma kabelkami, a to mě otrávilo na pár dní.
Poprvé po mně vyjel buzerant. Takový, co jsme jim říkali "WC majstr", ve smradlavém dlouhém kabátě, na lavičce před kinem.
"Můžu si u tebe na chvíli zahřát vejce?" zeptal se mě ten šedesátiletý hezoun.
Takže mi nezbývalo než stále čekat, až se někde vynoří moje láska. Čekal jsem stále na ty oči ze školní auly. A říkal jsem si: Do pytle, copak jsou ty holky slepý?!

***