ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Klíma Ladislav (*22.08.1878 - †19.04.1928)

­­­­

Utrpení knížete Sternenhocha: groteskní romaneto (5)

  • úryvek (část II., 14. prosince)

"Snad nežije!" řekl jsem si náhle zděšeně. Dosud mne ani nenapadlo, že bych ji mohl svým kladivem zabít. V mém plánu bylo ji jen omráčit, aby jen tak rychle lehce neskonala, a jako šílenec jsem věřil, že musí být jen ve mdlobě...
Sklonil jsem se nad ní. Srdéčko jí bilo. Slabě. Rachotil hrom.
Nedovedu říci, co se ve mně v tu chvíli dělo. Automaticky - ač to bylo v mém plánu, - pokoušel jsem se --. Nezdařilo se to. Neodvážil jsem se rozpoutat jí nohy..., mohla by mne zabít i svázanýma rukama -.
Ale zdá se, že mé pokusy ji přivedly k životu. Pohnula se - otevřela oči. Zas je zavřela; nadlouho. Patrně přemýšlela; dýchala prudce. Náhle sebou divě zazmítala, - dlouho se svíjela jako had nad ohněm. Krev jí kapala ze zápěstí. Umíral jsem strachem, že se osvobodí, vstal jsem a couvl až ke dveřím. Ale marně se namáhala. Co já udělám, udělám dobře.
Zklidněla zase na delší dobu. A náhle pravila jiným hlasem:
"Kde to jsem?"
"Tam, odkud nevyjdeš! Leda v soudný den! Jsi v hladomorně hradu! Hříšnice, nejzkaženější cizoložnice! Vím všecko! Všecko viděl a slyšel ten tvůj "prašivý pes"!
Mlčela. Pak jala se klidně mluvit:
"Jsem ve vaší moci a mluvme rozumně. Necháte-li mne zde umřít, zahubíte se. Vaše svědomí není dost silné, aby něco takového dovedlo po celý život nést, znám Vás. A vím též, že, máte-li chuť mne propustit, zrazuje vás z toho strach, že se pomstím za to, co jste již učinil. Nuže, dávám své čestné slovo, že netřeba vám obávat se toho. Mstivá nejsem, naopak. Činem svým stoupl jste u mne v ceně... Spíš bych vám zaň něco dobrého prokázala... Vím též, že ani vy nejste mstivý; že vaše nálady se rychle mění. Jste-li na mne dnes rozzuřen, zítra už nebudete. Uznávám, že jsem vám vždy mnoho ubližovala. Zasloužila jsem si toto pokoření. Zasloužím ještě větší trest, - neboť neučinila jsem, co jsem si umínila. Vidím vedle vás důtky; nuže, použijte jich, a hodně vydatně, teď zde, ač mne po vašich úderech děsně bolí hlava..."
Zakolísal jsem silně. Měla pravdu, - již tenkrát jsem cítil, že mé svědomí neunese tíhu mého činu. Ale mohl jsem věřit jejímu čestnému slovu? Slovu osoby ďábelské, neuznávající žádných mravních zákonů, hlásající: čestné slovo dala jsem sice jinému, ale ne sama sobě. Co neučiní člověk, a k tomu takový, aby ušel smrti, a k tomu tak děsné? Ne! Propustit ji znamenalo by podepsat sám nad sebou ortel smrti.
"Nemožné," odvětil jsem. "Příliš jsi hřešila proti mně, Bohu a všem lidem. Netrestám tě já, ale Bůh."
"Ne, přiznej se, že máš jen strach! Přísahám, že planý, slyšíš? Opustím tě navždy, nikdy již nebudeš o mně slyšet..."
"S tvým chlapem, trhanem?" Hněv se ve mně znovu probudil; povstal jsem k odchodu.
A tu začala prosit, lichotit, ba i něžnou ke mně být. Ale jaké sebepřemáhání jsem přitom viděl na její tváři! "Jednáš podle rozkazu rošťákova! Ale je pozdě!" zařval jsem. Dala se do pláče, pokoušela se kleknout, ale vždy se převalila... "Pro všechno tě prosím, ponech mi aspoň život! Čiň se mnou jinak, co chceš, - přeješ-li si, zůstanu u tebe, otrokyní tvou budu, ba budu plnit i -- manželské povinnosti! Vždyť je tak hrozné zemřít, zde, v té temnotě a hrobové ztuchlině, spoutaná - teprve za týdny hladem a žízní! Avšak nebála bych se smrti ani takovéto, kdybych byla hotova. Ale právě teď, kdy počínám poznávat, vidět, žít, kdy brány všech tajemství otvírají se přede mnou jako snad před nikým jiným, - ne, ne, nemožné! Jak mohla bych teď zemřít, když ještě ani nevím, jsem-li nesmrtelná!..."
Málo chybělo, a byl bych její pouta rozvázal, - ale pocítil jsem náhle jasně, že to první, co by udělala, by bylo, že by mne uškrtila. S krajním sebeovládáním otevřel jsem dveře. A tu se ukázala pravá její povaha v celé nahotě.
"Okamžitě ať jsem rozvázána, pse prašivý!" zařvala, myslíc, že jako dříve i teď velitelský a sprostý tón mne překoná. "Poroučím to! Ne-li, mám prostředky, o nichž nemáš tušení, abych si sama pomohla, - a pak běda ti, běda, otrapo! Jsem ve spolku se samým satanem, - a lidé mne hned pohřeší a najdou! Zvláště můj muž, těš se na něj! Okamžitě, otroku drzý, nejposlednější z lidí, hnuse hnusů!"

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: Helena Duchková, 25.08.2006

   
­­­­

Diskuse k úryvku
Ladislav Klíma - Utrpení knížete Sternenhocha: groteskní romaneto (5)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­