ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

May Karl (*25.02.1842 - †30.03.1912)

   
­­­­

Ohnivá puška (4)

Kapitola čtvrtá - Bitva v pralese

Ben Cunning, obtížen pastmi, vedl své přátele k lovišti Samovy družiny touže cestou, kterou se před několika dny ubíral Dick Hamerdull s Pittem Holbersem. Jejich stopy ovšem již nenašli. Ale Ben Cunning znal cestu znamenitě.
Bohužel v rychlejší jízdě je zdržoval mladý Thieme i detektiv Treskow. Oba byli chabí jezdci. Cesta se protáhla a teprve za několik dní dorazili k místu, kde došlo k přepadení vlaku.
Bylo časně zrána, když Ben Cunning ukázal rukou k obloze.
"Pohleďte, tam nahoře supi a dole jistě šakalové, hyeny savany. Tady se přihodilo něco mimořádného."
Zanedlouho narazili na zabité Indiány, jejichž mrtvoly už supové a šakalové ohlodali.
"Běloši odvezli své raněné, rudoši zde zůstali," konstatoval Ben Cunning. "Podle pomalování poznávám Ogallally.
Naši přátelé se odtud pustili cestou k Samově lesnímu tábořišti. Ale vsadím krk, že se Indiáni zase semkli a pustili za nimi. Písek dlouho zachovává stopu. Vypadá to, že je několik dní stará. Naše zvířata vydrží rychlou jízdu. Není vyloučeno, že dohoníme rudochy dřív, než dorazí k tábořišti."
Hnali se kupředu stále po oné stopě, která se časem na kamenité půdě téměř ztrácela.
Konečně dorazili k místu, kde řeka Arkansas zahýbá k pohoří Smoky Hills. Zde končila prérie a začínal les. Stopa, po níž jeli, byla stále čerstvější - znamení, že rudochy dohánějí.
Bylo třeba zvýšit opatrnost, poněvadž mohli za každým stromem narazit na Indiána.
Ben Cunning, který stále bedlivě pohlížel k zemi, náhle zdvihl ruku. Zůstali stát.
"Podívejte, stopy bělochů! Přišli z lesa a setkali se zde s Indiány, aniž se s nimi popadli do křížku. V tomhle kruhu stáli vůdcové obou stran a vyjednávali. Pak kouřili, jak lze usoudit z této odhozené zuhelnatělé lulky, kterou byla patrně zažehnuta dýmka míru. Ti běloši - to byla jistě tlupa lesních lupičů. S rudochy se o něčem dohadovali. Možná o společném přepadení našeho lesního tábořiště."
"Neklame-li mne čich," prohodil Polter, "nemáme k nim daleko. Cítím kouř!"
"Máš pravdu. Je tu cítit kouř. A kde je kouř, tam bude i táborový oheň. Musíme ho najít a podívat se, kdo u něho sedí."
"To uděláme," souhlasil námořník. "Koně zatím ukryjeme zde v houštině, kde je nikdo nenajde."
Zanedlouho kráčeli opatrně pěšky po staré stopě. Tesáky a revolvery v opascích uvolnili, pušky drželi v rukou. Náhle se Ben Cunning, který kráčel v čele zarazil a naslouchal.
Také ostatní se zastavili. Z hloubi pralesa se ozvalo slabé koňské zařičení.
"Buď se tam utábořili, nebo zde zanechali koně. Ta zvířata by nás prozradila. Musíme jít po větru."
Po těch slovech se Ben Cunning položil na zem a plazil se dál širokým obloukem. Ostatní lezli za ním, jak kdo dovedl. Po chvíli trapper ukázal mezerou mezi dvěma křovisky na malé prostranství, kde se pod dozorem dvou rudochů páslo asi třicet koní.
"Vidíte je? Měl bych tisíc chutí ty dva strážce uspat a koně rozehnat, ale tím bychom se prozradili. Jestliže zde Indiáni zanechali koně, nebojí se, že by mohli být napadeni.
Uvidíme. Půjdeme za nimi, ale ne po stopě, nýbrž ze strany."
Zálesák se prodíral houštinami jako divoká kočka. Ostatní se brali s nemalými obtížemi za ním. V pralese se počínalo stmívat.
Dospěli až k okraji vejčité nálevky, "gutteru", jak lovci říkají úzkým, dlouhým a hlubokým prohlubním, vymletým vodou.
Ben Cunning zvedl opatrně hlavu a pohlédl dolů. Právě pod ním, asi v hloubce třiceti stop, hořel oheň, kolem něhož sedělo na třicet rudochů i bělochů. Opodál nich leželi tři svázaní mužové.
"U čerta," sykl Ben. "To je přece náš plukovník. A s ním Pitt Holbers a Dick Hamerdull. Přepadli je a svázali!"
"Co to říkáš?" Námořník vysunul dosti neopatrně hlavu mezi houští. "Opravdu je to on! Mám skočit dolů a vytáhnout ho svými klepety z té omáčky, Bene?"
"Počkej, uvidíme, co se bude dít! Jak vidíš, posadili se, aby se poradili, co počít se zajatci. Ten běloch jim předsedá."
Skutečně, dotyčný muž vstal, přiblížil se k zajatcům a rozvázali jim pouta na nohou. Rázem v něm poznali člověka, jehož podobiznu jim ukázal detektiv Treskow.
"Vstaňte!" zavelel zajatcům.
Tři spoutaní mohli uposlechnout rozkazu teprve tehdy, když je rudoši postavili na nohy.
Ukázal na plukovníka.
"Vy jste Sam, zvaný Ohnivá puška, vůdce lovců kožešin, kteří zde v lese mají svou skrýš?"
Lovec přisvědčil.
"Zabil jste Matto Siha, statečného náčelníka těchto dobrých rudých mužů! Přiznáváte se k tomu?"
Sam opět pokynul hlavou.
"Slyšel jsem, že znáte v horách místo, kde je zlato. Je to pravda?"
"Ano."
"Mnoho zlata?"
"Velmi mnoho."
"A ve skrýši máte na tisíc bobřích kožichů?"
"Jste opravdu dobře zpraven!"
"Poslyšte rozumné slovo! Tito rudoši žádají váš skalp.
Slíbil jsem jim ho. Ale protože nám nerozumějí, můžeme se dohodnout mezi sebou jinak."
"Mluvte!"
"Navrhnu vám jedinou možnost, jak si zachráníte životy."
"A ten návrh zní?"
"Prostě! Dovedete nás ke své skrýši, dáte nám zlato a kožešiny, a my vás pustíme na svobodu."
"To je vše, co chcete říci?"
"Ano. Rozhodněte se rychle!"
Sam se drsně zasmál.
"Zdá se, že mě znáte dost špatně. Myslíte, že se dám tak hloupě napálit? Vy jste se spolčil kvůli zlatu s rudochy proti nám, běloch proti bílým, jste desetkrát větší darebák než oni.
Pamatujte si: k zlatu a ke kožišinám ani nepřičichnete!"
"Člověče, mějte rozum! Co slíbím, to dodržím. Ale zakazuji si urážky!"
"To vyprávějte nějakému greenhornovi, ne mně! Dobře víte, že bych svobody užil jen k tomu, abych vás okamžitě dostal před hlaveň své pušky!"
Možná, že Sam dobře věděl, proč mluví tak neohroženě. V nestřežených okamžicích jeho pohled zalétal k protějšímu okraji stráně. Ten pohled neušel bystrému zraku Bena Cunninga.
Udeřil námořníka do boku a zašeptal: "Starý brachu, vidím tam hlavu rudocha! To může být jen Vinnetou! Víme, že byl se Samem. A poněvadž není mezi zajatci, je určitě tam nahoře."
Ben Cunning vzal do úst list, spadlý ze stromu a napodobil cvrkání cvrčka. Ten zvuk nemohl být v lese nikomu nápadný.
Zkušený zálesák však věděl, že Vinnetou posuzuje lesní zvuky jinak.
A vskutku, rudý muž na protějším svahu, sotva hlas cvrčka zaslechl, vzápětí zmizel.
"Zastřelit vás?" hovořil zatím dole bělošský bandita. "Co vás napadá! To by byla příliš krásná smrt. Předám vás rudochům. Ti vás pěkně pomaloučku umučí. A my pak vaše poklady stejně najdeme, i bez vás! Rozhodněte se tedy rychle, než řeknete ano či ne!"
"Ne!"
"A vy druzí?"
Dick Hamerdull zvolal: "Kdybych měl volné ruce a svou bouchačku, vzal by vás čert.
Co říkáš Pitte Holbersi, starý mývale?"
"Myslíš-li Dicku, aby ho vzal čert, nemám nic proti tomu," odpověděl dlouhán klidným tónem.
"Jak chcete," řekl běloch. Obrátil se a usedl mezi Indiány, aby jim sdělil výsledek jednání.
Nahoře Ben Cunning pokynul detektivovi a mladému Henrymu, aby přistoupili blíž.
"Tam je váš strýc," pravil Ben a ukázal synovci na Sama.
"Myslíte-li, že nechám svého plukovníka v bryndě, tak neznáte Bena Cunninge! Můžu se na vás spolehnout, gentlemani?"
Přisvědčili a Petr Polter zálesáka ujistil: "Chci tady shnít na místě jako starý vrak, nerozmačkám-li toho chlapa dole na kaši. Ukažte sem tu podobiznu, pane, ať se ještě jednou podívám!"
"Není třeba," odvětil Treskow. "Poznávám ho!"
"Já také," ozval se mladý Thieme. "Je to on! A teď nám jistě zas unikne!"
"Ještě neutekl," řekl Ben Cunning. Vtom se ozvalo slabé zašustění a před nimi se zdvihla pružná postava.
"Vítám své bílé bratry," řekl náčelník Apačů. "Vinnetou se spustí dolů, přeřeže pouta svých přátel a až se tak stane střílejte!"
Stejně rychle, jak se objevil, zmizel.
"Připravte si pušky!" zašeptal Ben Cunning. Čtyři hlavně mířili teď na nepřátelské shromáždění.
V příštím okamžiku přelétla prostranství mezi svahem a zajatci temná postava Vinnetou.
Tři řezy - a ruce zajatců byly zbaveny pout. Současně zahřměly čtyři výstřely - hned zase další čtyři, pak se rozlétlo ostré štěkání revolverů. Sam vyrval nejbližšímu Indiánu tomahawk z opasku a vrhl se do boje, zatímco Vinnetou z druhé strany bil Ogallally. také Pitt Holbers vyskočil na své dlouhé nohy a pustil se do zápasu. Dick Hamerdull vytrhl jednomu z rudochů svou starou pušku a poslal ho jediným výstřelem do věčných lovišť.
Čtyři muži shora seběhli co nejrychleji dolů a přidali se do bitevní vřavy. Petr Polter popadl svou obrovskou tlapou za krk vedoucího bělochů. Mrštil jím o zem a víc si ho nevšiml.
Nebylo také třeba. Mertens ztratil vědomí.
"Hotovo!" zařval vítězoslavně námořník, který vyhrál bitku tím, že vyřadil protivníkům jejich vůdce. Rudoši se dali na útěk, opouštějíce své bílé spojence.
U ohně zbylo jen několik bílých lupičů, s nimiž byly rozzuření lovci záhy hotovi. Věděli, že lesní bandité nikdy neušetřili poctivého trappera a proto jim milost nedávali.
Padli všichni do posledního, až na Jeana Letriera.
Sam poděkoval svým zachráncům.
"Teď bych rád věděl, kdo jsou muži, kteří přišli s Benem Cunningem? U čerta, není tohle námořník Polter, který má ruce jako kladiva a pije jako duha?"
"Ovšem, že jsem to já!" zaburácel Polter. "Ty mě ještě poznáváš? A zde je pan Treskow a s nimi ještě Henry Thieme!"
"Cože?" zvolal Sam.
"Plukovníku, tento mladý muž je váš skutečný synovec."
"Ten zde?" zvolal Sam Ohnivá puška a pohlédnuv na mladíka, rozevřel náruč. "Pojď ke mně, Henry!"
Tak se konečně shledali dva blízcí a dosud daleko od sebe vzdálení příbuzní. Na Mertense a jeho kumpána Wolfa, kryjící se těmito falešnými jmény, už nikdo ani nepohlédl. Detektiv Treskow přikázal, aby oba ničemové byli připoutáni na koně a připraveni k odjezdu. Sotva se tak stalo, upozornil Dick plukovníka, že na místě není radno dlouho prodlévat. Vzali koně za uzdy a ubírali se s nimi volným krokem směrem, kde stromy rostly řídčeji, pak dál stezkou, kterou v pralese umí nalézt jen vrozený, přírodou a dlouhým pobytem v divočině vypěstovaný instinkt zálesáka.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Vložené: 07.11.2012

­­­­

Diskuse k úryvku
Karl May - Ohnivá puška (4)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­