Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• báseň z výboru Můj dopis světu v překladu Jiřiny Haukové
• stručný obsah: básnířka porovnává básníky se sluncem, létem a nebem, ale dochází k závěru, že právě v básnících je obsaženo vše - světlo, krása i duchovní přesah; jejich poezie dává lidem naději a krásu, i když sama nese i těžkou milost poznání
• hlavní myšlenka a téma: básníci jako zprostředkovatelé krásy, víry a světla; jejich tvorba přesahuje běžnou skutečnost a nese v sobě i tíhu poznání a "těžké milosti"; úvaha o smyslu poezie a o údělu básníka, jehož pohled a cit pronikají hlouběji než běžné vnímání
• jazyk a styl: krátké a úsporné verše s jednoduchými, jasně formulovanými obrazy a přímočarou metaforikou; meditační tón, klidný rytmus a výrazná symbolika světla, léta a nebe; Dickinsonová spojuje prostotu výrazu s hlubokým duchovním podtextem a pracuje s kontrasty a přesnými, citově nabitými formulacemi

Mám-li už počítat, řadím nejprve
básníky, potom slunce,
pak léto, za něj boží nebe
a tím jsem u konce.

Podívám-li se znova, zdá se mi,
že v prvém je už všechno,
ostatní připadá pak zbytečné
a píšu: básníci, toť vše.

Vždyť jejich léto trvá celý rok,
ti mohou dovolit si slunce
i východu až přespříliš,
ba nebe snad je vskutku

tak krásné, jak je zjevují
těm, kteří věří jejich snu,
leč jak ta milost těžká je,
jež dá jim za pravdu.