Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• báseň
• z latiny přeložil Karel Alois Vinařický

Caesarovo i Přemyslovo žezlo co druhdy držíval,
Důstojnou svatyni stavěti dal tu Karel.
Vítězná co jeho pravice v boji mohla, to lidný
Pád zkusil, i vlaští cítili národové,
I sněhové alpští, ramena prudkého i Rejna,
Též širocí Dunaje modrotokého břehy.
V bezvadných se mravech jeho srdce jevívalo čacké;
Věhlasnost jeho nám zákonové velebí.
Jestli na války hledíš, macedonské vůdce i poenské,
A snad Julia by Caesara byl překonal.
V míru-li jej spatřuješ, povaha přísného Katóna,
Římských Fabriciů ctnosti mu ustupují.
Sídlo milé Musám i hradů mnoho stavěl i chrámů,
A vznešeným zvelebil biskupa ozdobením.
Však ani císařské očelí, ani skutky počestné
Vyrvati mocného smrti nemohly reka.
Neb žádnému Sudička neodpouští; i nemůže
Smrtedlník lakomých zdloužiti nitku bohyň.
Vetchá loď zletilého Charona neustane nikdá
Podzemním jezerem hýbati sem se a tam.
Co ptákův nebe oblétá, co proudy Pelorské
Ryb, co včel zplozuje v létě Hyméta vrchol:
Tolikeré lidskému rodu smrt pohromy chystá;
Tolikerou v stínů říši chodí se branou.
Než, Čechové, co nebráněno Vám, za ty zásluhy o vlast
Proste Boha, věčnou slávu by Karlovi dal.