Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• stručný obsah: lyrický mluvčí přemýšlí nad pláčem zvonů, který provází příchod člověka na svět i jeho smrt; zamýšlí se nad lidským životem jako cestou mezi narozením a smrtí a dochází k poznání, že člověk nemůže tento řád změnit a tajemství věčnosti zůstává člověku zahaleno
• hlavní myšlenka a téma: báseň se zabývá pomíjivostí lidského života, nevyhnutelností smrti a tajemstvím lidské existence; narození i smrt jsou spojeny s pláčem, nářkem a žalem; člověk je vůči zákonům života, smrti a věčnosti bezmocný; atmosféra je pochmurná, melancholická a úvahová
• jazyk a styl: reflexivní lyrika s výrazně melancholickým a pesimistickým laděním; opakování motivu plačících zvonů vytváří jednotící prvek básně; časté řečnické otázky zdůrazňují nejistotu a hledání odpovědí na otázky života a smrti; objevují se personifikace, obrazná pojmenování, kontrasty narození a smrti i odkazy k Bohu a věčnosti; pravidelný rytmus a rým podporují vážný, teskný charakter básně

Zvony pláčí; proč že pláčí asi?
Kmetu-li či dítku osud hlásí?
Pláčí k žití výkřiku či stonu?...
Jedno vše; vždy stejný pláč těch zvonů.

Želí kmeta smutném při odchodu,
želí jeho píle, želí rodu,
jenž se v slzách loučí s mrtvým spáčem?
Či snad dítka, že přichází s pláčem?

Všude pláč - toť dvojí mez je žití,
ať si život hasne, ať se nítí,
k věčnu ten a z věčna ten ať kráčí,
vždycky nářek... Víš, proč zvony pláčí?

S nataženou rukou smrt nás kácí
znamením, že Bůh se neuplácí,
a kdo na svět jde, jen žal má nésti,
proto se zaťatou vchází pěstí.

Může člověk těch dvou mezí žití
srdcem změnit, duchem zjinačiti?
či snad cestu, kterou věčnost kráčí?
Marno! Marno! Víš, proč zvony pláčí?

Proto zvony pláčí, proto smutí,
ať smrt v hrob, ať život v svět nás nutí,
strhne někdo z věčna záhad clony?
Zvony pláčí... Víš, proč pláčí zvony?