Asimov Isaac
(02.01.1920 - 06.04.1992)
Nemesis
Ve dvacátém třetím století je lidstvo roztroušeno po celé sluneční soustavě. Jedna z kolonií - Rotor - objevila technologii hyperposilování. Zároveň objevila sousední hvězdu Slunce - Nemesis. Odletěli k ní a zároveň zjistili, že Nemesis směřuje ke Slunci a za 5000 let rozvrátí celou jeho soustavu planet. Rotor tohle zatajil a odletěl. Pozemšťané však na vše záhy přišli a navíc přidali princip superluminálního letu. Kolem Nemesis Rotořané objevili planetu Megas s měsícem Erythro. A na ten byla pevně odhodlaná vstoupit patnáctiletá Marlene. Nalezla na něm úžasného tvora, který byl složený z miliónů miliard prokaryot nacházejících se na celém měsíci. Pět lidí ze Země se v lodi využívající superluminální pohon dostalo k Nemesis, kde chtěli využít Erythro jako přestupní stanici při evakuaci Země. Nakonec vše dopadlo jinak. Díky jedné z charakteristik hyperprostoru bylo možné odklonit Nemesis ze své dráhy, a tak i zachránit Zemi.
Asimov v této knize vypráví příběh ve dvou rovinách. Vždy kousek z událostí na Rotoru, ale po chvíli zase skočí k Zemi. Vytváří tak ve čtenáři jistou nedočkavost, až se zase dostane k druhé polovině, a když čte tu, tak se zase těší na tu první. Obě dějové linie spolu splynou až těsně před koncem knihy. Myslím, že to byl určitě dobrý tah, aby se Nemesis stala ještě zajímavější a čtivější.
V této knize je i výrazně zmíněna rasová nesnášenlivost. Na samotné Zemi je sice tato problematika docela dobře vyřešena, jenže zároveň nabyla trochu většího měřítka. Už nejde o rozdíly mezi kraji, státy nebo světadíly. Teď jsou po celé soustavě rozesety kolonie většinou s jednotným rasovým zastoupením. Například společenství černochů, Číňanů, bělochů atd. Dalo by se čekat, že se budou nenávidět a tak vzniknou nesmírně složité vztahy mezi všemi lidskými výspami, jenže tak to není. Naopak je to mnohem jednodušší. Lidé z kolonií nemají rádi pozemšťany a naopak. Právě tato až nenávist zapříčinila to, že když Rotor odlétal ze Sluneční soustavy, nikomu neřekl, že objevil Nemesis. A už vůbec Zemi nevaroval před katastrofou, která ji za 5000 let postihne. A to, že by se se zbytkem lidstva podělil o svůj hyperposilovaný pohon, už vůbec nepřicházelo v úvahu.
Velice výrazným prvkem je postava Marlene. Jedná se o dceru Eugenie Insignové, jež objevila Nemesis a také ji pojmenovala. Marlene má velice zvláštní schopnost. Dokáže pozorovat člověka - jeho pohyby, tón řeči, posunky - tak dokonale, že vždy přesně ví, co si člověk myslí a jaké má úmysly. To však není to hlavní. Nejdůležitější je, že má poněkud odlišný mozek a mysl. Díky tomu s ní může inteligence Erythro bez problémů hovořit (ne však v tom pravém slova smyslu, jedná se spíš o jakousi telepatii).
Při této příležitosti bych se měl zmínit i o Nákaze. Jedná se o zvláštní nemoc, která postihovala lidi, kteří žili v Kopuli (jediná kolonie Rotořanů na povrchu Erythro). Jak se však blížil závěr knihy, zjistil jsem o Nákaze, co to doopravdy bylo zač. To se jen Erythro snažila komunikovat s lidmi. Jejich mozky však nebyly na takovou komunikaci připraveny, a tak se ze zdravých lidí stali duševně postižení. Až Marlene byla ta pravá.
Zdroj: Lingvik, 06. 04. 2004
Možnosti:
 ,
|
