ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Ibsen Henrik (*20.03.1828 - †23.05.1906)

­­­­

Paní z námoří

Tuto hru dokončil Ibsen ve svých šedesáti letech roku 1888. Drama má pět dějství a odehrává se v jednom malém lázeňském městě na fjordu v severním Norsku.

POSTAVY HRY:

DOKTOR WANGEL - obvodní lékař, milující manžel Ellidy
ELLIDA - Wangelova druhá choť, pokřtěna podle staré lodi, žena svázaná s mořem, nevyzpytatelná, neklidná, nespokojená
ARNHOLM - řídící učitel, jeho láskou kdysi bývala Ellida
LYNGSTRAND - mladý sochař, bývalý námořník
CIZINEC

DĚJ:

I. dějství
Svítivě jasné letní jitro. Ellida sedí na zahradě u svého domku a rozpráví s Arnholmem, vzpomínají společně na staré časy a život na majáku u městečka Skjoldviku [šolviku]. Přichází je navštívit Lyngstrand a vypráví jim o vrcholném díle, jež chce vytvořit - o soše ženy snící o muži, jemuž porušila slib věrnosti a jenž utonul v moři. Když se Lyngstrand zmiňuje o tom, že příběh je pravdivý, protože ho slyšel od jednoho námořníka, jehož znal, Ellida velmi zpozorní a je neklidná.

II. dějství
Ellida s Wanglem usedají na verandu a manžel mluví se svou ženou velmi vážně o tom, jak se Ellida poslední dobou chová - jakoby ani nebyla jeho zákonitou manželkou. Nežije s ním jako žena, celé dny je neklidná, hledí zasněně na moře a chřadne a vadne. Ellida to už déle nevydrží a svěří se Wangelovi se svým tajemstvím. Jako mladá dívka se zasnoubila s neznámým námořníkem - na rezavém kroužku od klíčů spojili své prsteny a hodili je do moře. Neznámý tehdy Ellidě řekl, že na něj má počkat, že se k ní vrátí. Ona ale slib daný moři a námořníkovi porušila a vdala se za Wangela. Neustále hovoří o cizincových očí, prý mění barvu jako samo moře. Wangel Ellidu uklidňuje.

III. dějství
Do městečka přijel zaoceánský parník. Večer přichází do domu Wangelových cizinec, který se ukáže být Ellidiným "snoubencem". Přemlouvá dívku, aby s ním odešla. Ellida je v šoku a namítá, že je už přeci vdaná a že s ním jít nemůže. Cizinec jí dává čas na rozmyšlenou do zítřejšího večera a odchází.

IV. dějství
Wangel mluví se svou manželkou o jejich svazku, lásce a soužití. Ellida poprvé projevuje touhu odejít od svého manžela. Nešťastná dívka zpochybňuje jejich manželství a namítá, že se nikdy s Wangelem necítila volná a spokojená.

V. dějství
Cizinec přichází s úderem jedenácté. Ellida s ním chce odejít, ale Wangel namítá, že je jeho zákonnou manželkou a tudíž ji nikam nepustí. Po krátkém dialogu ale lékař vidí, že je všechno marné, a tak jí z lásky daruje svobodu a svolí, aby odešla se svým snoubencem. Ve chvíli, kdy Ellida dostane možnost volby, všechno se v mžiku otáčí a Ellida přísahá Wangelovi doživotní lásku a věrnost. Cizinec odchází s nepořízenou a odplouvá za moře, aby se již nikdy nevrátil.

CITÁT Z KNIHY:

Ellida: "Ne, ne, - nezabíjejte ho! Raději zabte mne!"
Cizinec: "Tebe ani jeho. Mám ten revolver pro vlastní potřebu. Chci nejen žít, ale i zemřít zcela svoboden."

***

Ellida: "Věřila jsem mu, ani mně nic jiného nepřipadlo. Nuž, odjeti musel. Ale když mi pak chtěl dáti sbohem... Vytáhl z kapsy svazek klíčů a sňal z prstu prsten. Mně také stáhl prstýnek. Oba pak navlekl na klíční kroužek. I řekl, že teď se musíme zaslíbit moři."

ROZBOR:

Jedná se spíše o báseň - děj je zcela jednoduchý, odehrává se spíše v abstraktní rovině. Je tak trochu feministického ražení, protože bojuje za právo žen vybrat si svobodně svůj vlastní osud. Zároveň ale Ibsen vystihl povahu ženy tak, jak ji známe ze stereotypů - věčně nespokojená s tím co má, ale jakmile dostane na výběr, sama od sebe se většinou vrátí k tomu starému, co až do té chvíle tak nenáviděla.
Hlavním motivem celé hry je moře. Autor se zaobírá tím, jak působí na mysl člověka a jeho city. Je zde zobrazeno jako symbol absolutní svobody a volnosti. Zároveň však znázorňuje i proměnlivost - proměnlivost lidské povahy, pokoru střídající zlost a revoltu, lásku střídající nenávist.
Osoby tohoto dramatu jsou spíše symboly než opravdově prokreslené lidské povahy.

V celé hře převládá a dominuje dialog psychologický, který pozdržuje děj, což ale vůbec není na škodu a přidává to celému dílu na efektivnosti. Monology se zde vůbec nevyskytují.

Velice impresivní a podmanivé dílo, které nás nutí zamyslet se.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: Zuzana Mráziková, 10.02.2006

   
­­­­

Diskuse k výpisku
Henrik Ibsen - Paní z námoří







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)