Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Maxim Gorkij (Максим Горький), vlastním jménem Alexej Maximovič Peškov (Алексей Максимович Пешков), se narodil 28. března 1868 v Nižném Novgorodě (Нижний Новгород) do chudé rodiny truhláře, takže Gorkého mládí nebylo nikterak radostné.
Zajímavé jistě je, že spisovatelovo rodné město Nižnij Novgorod neslo na jeho počest v letech 1932 až 1991 - tedy ještě za jeho života - název Gorkij.

V Gorkého rané tvorbě převládá revolučně romantické ladění. Projevuje se v legendě Stařena Izergil (1895, Старуха Изергиль), v poémě Dívka a smrt (1892, Девушка и смерть), v povídce Čelkaš (1895, Челкаш) i v básních Píseň o Sokolu (1895, Песня о Соколе) či Píseň o Bouřňáku (1901, Песня о буревестнике). Na počátku 20. století se však autor začal stále více obracet k tematice dělnické třídy. Svědčí o tom drama Na dně (1902, На дне), Měšťáci (1901, Мещане), Nepřátelé (1906, Враги) i Matka (1906, Мать) a Léto (1909, Лето).

Námětově obdobná jsou díla napsaná v období mezi revolucemi 1905 a 1917 - drama Poslední (1908, Последние), román Život Matveje Kožemjakina (1909, Жизнь Матвея Кожемякина) i dramata Letní hosté (1904, Дачники), Děti slunce (1905, Дети солнца), Barbaři (1905, Варвары) a vrcholná díla - životopisná trilogie Dětství (1913-1914, Детство), Do světa (1915-1916, В людях) a Moje univerzity (1923, Мои университеты).

Ve 20. letech 20. století vychází Gorkého román Podnik Artamonových (1925, Дело Артамоновых), hry Jegor Bulyčov a ti druzí (1931, Егор Булычов и другие), Dostigajev a ti druzí (1932, Достигаев и другие), Vasa Železnová (1910, Васса Железнова) a další.

Gorkij byl rovněž významným literárním kritikem a organizátorem. Pod jeho vedením se například uskutečnil 1. sjezd sovětských spisovatelů.

Maxim Gorkij, jeden z nejvýznamnějších sovětských (ruských) spisovatelů a zakladatel socialistického realismu, zemřel 18. června 1936.