Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Byl to francouzský básník, romanopisec a kritik, který se narodil 3. října roku 1897 v Paříži.

Byl nositelem Mezinárodní ceny míru. Jeho vnitřní vývoj podávají ve formě autostylizace do postavy Armanda Barbentana romány Karneval života a Komunisté.

Za 1. světové války sloužil jako medik v sanitní službě. Absurdní je, že imperialismus válečného konfliktu ho přivedl k dadaismu a do řad umělecké avantgardy. Vstup do KSF roku 1927 připravil Aragonův odklon od surrealistického anarchismu, urychlený v listopadu 1928 seznámením s Majakovským a s Elsou Trioletovou.

Stal se vedoucím redakce revue Commune, orgánu Sdružení revol. spisovatelů a umělců. Zúčastnil se moskevského sjezdu spisovatelů roku 1934, po němž rozvinul kampaň za socialistický realismus. Burcoval k boji proti fašismu ve Španělsku, na mezinárodních sjezdech na obranu kultury v Paříži 1935 a 1937 u v pařížském večerníku Ce-Soir, který v letech 1937-1940 řídil. Po porážce Francie se Aragonovi podařilo uniknout ze zajetí do jižní zóny, odkud pod pseudonymem Francois-la-Solére volal do boje proti okupantům.

Aragon byl pokračovatelem Apollinairovým. Z období dadaistického a surrealistického je báseň Radostný oheň a mnoho dalších. I když se Aragon od 30. let vrátil ke "skutečnému světu", asociační interference dojmů různých časových i prostorových rovin, a to i v próze, se podržel. Hlásal jen "desintoxikaci" slohu, návrat k výrazovým prostředkům srozumitelnějším, od období odboje dokonce k tradičním formám francouzského verše a jejich střídání v klasickém verši volném. V románových historiích, kde historické postavy se střídají s fiktivními, od díla Basilejské zvony přes Komunisty až po Velikonoční týden. Aragon zachytil základní zážitek z obou světových válek: zážitek hroucení přežívajících společenských řádů a dějinnou nutnost budování řádů nových. Komunisté pak jsou nadto svědectvím o hrdinství francouzského lidu, zrazeného v období Mnichova a kompromitovaného i dále politiky, u nichž strach z komunismu převážil nad účinnou organizací boje proti fašismu. Doplňkem tu jsou dva svazky pietních portrétů především protifašistických obětí nacismu. V kritice Aragon probojovává širokou koncepci kulturního dědictví, do něhož začleňuje nejen zjevy realistické, ale i Victora Huga, jakož i všechny průkopníky moderního básnictví. Stěžejní význam pro orientaci marxistické estetiky má kniha Karty na stůl.

Monumentálním dílem tu je jeho L'Historie de l'U.R.S.S.