ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

   
­­­­
Hodnocení pojmu slovnicek-pojmu

Aktuální známka: 2.13
Hodnoceno: 1143x Prosím, ohodnoť pojem

  • slovní druhy = „desatero“
  • lingvistika = jazykověda (lingua je latinsky jazyk), nauka o jazyce; patří do ní gramatika-mluvnice, do ní patří druhy slov, část mluvnice je tvarosloví – morfologie
  • základní pojem v tvarosloví je morfologická kategorie, ta má stránku:
    • formální (tvar)
    • významovou (mluvnický význam)
  • rozlišujeme morfologické kategorie:
    • vyššího řádu (slovní druhy)
    • nižšího řádu (rod, číslo, pád, vzor u podstatného jména)
  • třídění je dáno hlediskem:
    1. morfologickým (tvaroslovným) – ohebnost, neohebnost, časování, skloňování
    2. semantickým (lexikálním, významovým) – věcný význam
    3. syntaktickým (skladební) – čím je ve větě, funkce ve větě, využití

Ohebné slovní druhy

1. Podstatná jména = substantiva

  • vyjadřují: názvy osob, zvířat, věcí, dějů, vztahů
  • mají kategorie: rod, číslo, pád, vzor

Rod

  • mužský (maskulinum)
  • ženský (femininum)
  • střední

Dále se člení na životný a neživotný.

Číslo

  • singulár (jednotné)
  • plurál (množné)
  • (dříve ještě duál – podvojné číslo, ve staročeštině, zbytky duálu zůstaly ⇒ dva, oba, dvěma, ruce-rukama, uši, nohy, oči)
  • mluvnické číslo nemusí být totožné s označováním počtu, můžeme mít:
    1. pomnožné – plurálium tantum
      • pouze tvar množný, ale vyjadřují i 1 věc ⇒ housle, dveře, kamnaČechy
    2. kolektiva – singulárium tantum
      • vyjadřují množství, ale i v jednotném čísle, tvar čísla jednotného, více věcí (písek, hlad, voda)
      • hromadná (členstvo, studentstvo)
      • látková (voda, písek)
      • abstraktní (opilost, spánek)

Pády – celkem sedm

Vzor

  • skupina jmen, má stejné tvary
  • jedno vybereme jako vzor, každý rod má vzory – mužský (životné, neživotné), ženský, střední
  • jak řadíme ke vzoru ⇒ rozhoduje rod a koncovka 2. pádu jednotného čísla, někdy zakončení kmene
  • přejatá podstatná jména se snažíme skloňovat podle domácích vzorů, původ řecký a latinský – Zeus ⇒ dia, genius ⇒ genia
  • ta co se nemohou zařadit = nesklonná (filé, dražé, aranžmá, taxi, ragú)

2. Přídavná jména = adjektiva

  • tvar podle substantiv
  • vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí
  • mají pád, číslo, rod prostřednictvím substantiva, mezi nimi shoda
  • přivlastňovací ⇒ odvozena příponou: -ův (bratrův); -in (matčin)
  • skloňují se – určují se podle koncovky 1. pádu (mladí)
  • jmenná ⇒ šťasten, šťastna, šťastno, šťastni, šťastny, šťastna – 1. + 4. pád
  • stupňování
    • pravidelné – většina přídavných jmen vyjadřuje trojí stupeň vlastností
      1. stupeň – pozitiv – blbá
      2. stupeň – komparativ – blbší (koncovky: -ější, -ší, )
      3. stupeň – superlativ – nejblbší (ze druhého stupně + předpona -nej)
    • nepravidelné
      • dobrý ⇒ lepší ⇒ nejlepší
      • špatný ⇒ horší ⇒ nejhorší
      • zlý ⇒ horší ⇒ nejhorší
      • malý ⇒ menší ⇒ nejmenší

3. Zájmena = pronomina

  • zastupují příslušná jména, naznačují vlastnosti
  • vyjadřují pády, číslo, i rod (částečně)
  • rozlišujeme:
    • osobní (, ty, my, vy, sobě, sebe, …)
    • přivlastňovací (moje, jeho, jejich, naše)
    • ukazovací (ten, ta, to, onen, tentýž, sám)
    • tázací (kdo, jaký, který, čí, co)
    • vztažná (jenž, jakýž, kdož; pro jednotné číslo muž. ⇒ jenž, žen. a střed. ⇒ jež; pro množné číslo muž ⇒ již, žen. ⇒ jež, střed. ⇒ jež)
    • neurčitá (někdo, něco, nějaký, kdesi, cosi, jakýsi, každý, všechen, veškerý, mnohý)
    • záporná (nic, nikdo, nijaký, ničí, … – popírají existenci)
  • rodová (ten, ta, to)
  • bezrodá (1., 2. osoba, zvratná zájmena)
  • shodují se s podstatnými, přídavnými jmény
  • zájmeno 3. osoby – jeho, jejích – nesklonné
  • její – skloňuje se podle jarní

4. Číslovky = numerália

  • slova významově určující pořadí, počet
  • většina se skloňuje
  • mají pád, číslo, rod
  • určité, neurčité
  • členění:
    1. základní
      • jeden, jedna, jedno (ten, ta, to)
      • duálové skloňování dvě-dvěma, dva-dvou
      • sto /100/ – město; tisíc /1000/ – stroj; milion, bilion – hrad; miliarda – žena
    2. řadové
      • jako mladý/jarní – skloňování
      • píšeme tečku, ne v letopočtu
    3. druhové
      • množství
      • dvojí, trojí, paterý – podle jarní/mladý
    4. násobné
      • kolikrát se něco násobilo
      • dvojnásobný, jednou, dvakrát
    5. podílné – vyjadřují dělení celku na skupiny
    6. neurčité – málo, mnoho, několik

5. Slovesa = verba

  • děj, činnost, změna stavu
  • vyjadřují
    • osobu – 3. os. jedn., množ.
    • čas – přítomný, minulý, budoucí
    • způsob – oznamovací, podmiňovací (přítomný ⇒ mluvil bych, bys, by; minulý ⇒ byl bych mluvil, bychom, byste, by), rozkazovací
  • rod
    • činný (předmět je cílem, podmět je původcem děje)
    • trpný (dopis je napsán)
  • vid
    • schopnost slovesa ukázat průběh sloves. děje, schopnost jen slovan. jazyka
    • nedokonavý (trvá, trval, bude trvat)
    • dokonavý (děj ohraničený; budoucnost: vytvoření s nedokonavou přeponou – učínaučí, zpívánazpívá
  • třídy – pět, podle zakončení 3.os.č.j.
    1. -e (nese, bere, maže, peče, umře)
    2. -ne (tiskne, mine, začne)
    3. -je (kryje, kupuje)
    4. (prosí, trpí, sází)
    5. (dělá)
  • nepravidelná – být, jíst, vědětchtít
  • slovesné tvary
    • určité
    • neurčité – seděl
    • jednoduché
    • složené

Neohebné slovní druhy

6. Příslovce = adverbia

  • místa (zde)
  • času (hned, dnes, dříve)
  • způsobu (vesele, krásně)
  • míry (velmi, málo, trochu)
  • příčiny (proč, proto)

Některé příslovce vznikly ustrnutím:

  • jmenných tvarů (úhrnem, kolem)
  • slovesných tvarů (vleče, stoje)
  • předložky a jména (zpaměti, zticha, dodnes, dokonce, doleva, doprava)

Příslovce se stupňují – zdravězdravějinejzdravěji; zlehůřenejhůře; dobřelépenejlépe

7. Předložky

  • vyjadřují místo, čas, způsob, příčinu
  • význam až ve spojení se jménem
  • se jménem tvoří – předložkový pád, předložkovou vazbu
  • vlastní (význam předložek v, do, s, pro, při)
  • nevlastní (i jiným slovesným druhem)
  • neslabičné (k, s, v, z) – vokalizace předložek ⇒ v Vídni-ve Vídni – přidáváním samohlásky
  • slabičné – kromě, mimo – obsahují slabiku

8. Spojky

  • spojují jednotlivé větné členy, věty
  • samostatné nejsou vět. členy
  • souřadicí (a, i, nebo, ale, avšak, neboť, nýbrž, sice)
  • podřadicí (když, protože, že, aby, kdyby, třebaže, jakmile)
  • interpunkce – před souřadícími ve významu slučovacím se nepíše čárka, jinak ano; před ostatními se čárka píše

9. Částice

  • vyjadřují vztah mluvčího k větě či výrazu, mají citové zabarvení, mohou uvozovat větu – , nechť, kéž, cožcopak
  • nespojují věty, musíme je odlišit od spojek, nejsou větnými členy

10. Citoslovce

  • vyjadřují nálady, pocity, vůli mluvčího
  • nálady a city – brr, fuj, , hele, …
  • vůli – hleď, hybaj, haló, …
  • hlasy, zvuky – haf, mňau, chechecink
  • další – hrome, běda

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Vložené/upravené: 02.03.2012

­­­­

Diskuse k pojmu
Slovní druhy







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)