Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Příslovce (adverbia) vyjadřují různé bližší okolnosti (místo, čas, způsob, míru, příčinu aj.) dějů, někdy i předmětů, anebo stupeň vlastnosti nebo míru věcí. Ve větě jsou příslovečným určením, řidčeji neshodným přívlastkem. Svůj tvar ve větě nemění, ale věcný význam některých příslovcí se může stupňovat, a to tvořením druhého a třetího stupně.

Příslovce patří společně s předložkami, spojkami, částicemi a citoslovci do neohebných slovních druhů. V češtině je mezi slovními druhy řadíme na šesté místo.

Příslovce se spojuje ve větě jako závislý člen se slovesy, s přídavnými jmény nebo s jinými příslovci a je pak ve větě příslovečným určením (žijeme zdravě, velmi obratný, směle vpřed), anebo s podstatnými jmény a je pak přívlastkem neshodným (cesta pěšky, návrat domů).
Příslovce bývá dále základem jednočlenných vět, zvláště se sponou je (je tma, bylo mi smutno, bude mi líto), anebo i beze spony (lze říci, nutno s tím počítat).

Některá příslovce s významem míry sama řídí podstatné jméno stojící ve druhém pádu (dost peněz, hodně povyku).

Většina příslovcí má slovotvorný základ i význam příbuzný s přídavnými jmény, jako dobře k dobrý, vysoko k vysoký, česky k český a mnoho dalších.

Příslovce, jež jsou významem příbuzná se zájmeny a mají s nimi společný kořen – jako tam, tehdy (týž kořen jako v ten); kudy, kdy (týž kořen jako v kdo) – nazývají se příslovce zájmenná. Tato příslovce nabývají věcné významové určitosti teprve ve větné souvislosti nebo za určité situace (podobně jako zájmena).

Příslovce ne, ni, nikoli jsou příslovce záporová neboli záporky. Vyjadřují buď zápor samostatně (např. Byli tam? Ne. Nikoli.), nebo popírají větný člen (např. Stalo se to ne mou vinou).
Popírá-li se celá věta, je záporka ne spojena zpravidla se slovesným přísudkem v jediné slovo (např. Zítra nepřijedu).

Tvorba příslovcí

Většina příslovcí se tvoří od přídavných jmen příponou -e (-ě), řidčeji -o nebo -y, jako dobře, srdečně, tiše, široce, zdravě, hravě, stupňovitě, reálně; blízko, vysoko, draho; dětsky, česky, sobecky…

Před příponou -e se měkčí souhlásky d, t, n v ď, ť, ň (pro srovnání: hrdě, napjatě, srdečně) a k, h, ch, r se mění v c, z, š, ř (pro srovnání: krátký ⇒ krátce, drahý ⇒ draze, tichý ⇒ tiše, dobrý ⇒ dobře).
Příponou -y se tvoří příslovce zpravidla jen od přídavných jmen na -ský, -cký (český ⇒ česky, německý ⇒ německy, fantastický ⇒ fantasticky); ale výjimkou je například hezký ⇒ hezky.
Od některých přídavných jmen se tvoří příslovce příponou -o i příponou -e (draho i draze, těžko i těžce, snadno i snadně). Mezi obojími tvary bývá často jemný významový rozdíl (např. hluboko v zemi X být hluboko dojat).

Jiná příslovce vznikají tzv. ustrnutím prostých pádů jmen (např. zima, tma, kolem, daleko, blízko, honem, úhrnem), nebo pádů předložkových, tj. ze spojení předložky se jménem podstatným, přídavným, se zájmenem, číslovkou anebo ze spojení s příslovcem (např. pohromadě, pomalu, zatím, poprvé, předloni, provždy).

Psaní příslovcí

Pamatujme i na správné psaní příslovcí. Například skromně, rozumně, tajemně, temně píšeme s -mně, neboť jsou odvezeny z přídavných jmen, která v tomto případě zní: skromný, rozumný, tajemný, temný. Ovšem třeba strmě napíšeme s -mě, protože související přídavné jméno zní strmý.

Příslovce vzniklá ze spojení předložky s jiným slovem, tj. příslovečné spřežky, se píší jako jedno slovo dohromady (např. nahoře, dokonce, nahlas, doslova, zejména, zpaměti, nablízku, zticha, pozvolna, potom, proto, přitom, dokdy, najednou, zčásti…).
Některá taková spojení můžeme psát obojím způsobem, tedy dohromady nebo zvlášť (např. zpočátku i z počátku nebo například i na příklad).
Mezi pádem předložkovým a příslovečnou spřežkou, psanou jako jedno slovo, je však zpravidla rozdíl zcela zřetelný! – Nahoře na náměstí… X Na hoře Řípu…; Dokonce si dovolil… X Zůstali do konce…; Váhal, potom se rozhodl… X Po tom, co se stalo, …

Některá příslovce se tedy píší vždy dohromady – např. doleva, nalevo, vlevo, zleva, naplno, najednou, navždy, občas, odevšad, odjinud, potichu, vcelku, vtom, vzápětí, zpravidla, zhruba…

Stupňování příslovcí

Některá příslovce mohou při srovnávání vyjadřovat – podobně jako přídavná jména – zvláštními tvary trojí stupeň vlastnosti nebo míry: první stupeň (zdravě), druhý stupeň (zdravěji) a třetí stupeň (nejzdravěji).

Druhý stupeň se tvoří u příslovcí příponami -eji, -ěji (např. tišeji, zdravěji), řidčeji příponou -e, která může i odpadnout (např. snáze i snáz, výše i výš, blíže i blíž, dráže i dráž).

Třetí stupeň se tvoří z druhého stupně předponou nej-.

Některá příslovce mají zde dvojí (popřípadě trojí) tvary: kratší (s příponou -e, nebo i bez ní) i delší (s příponou -eji, -ěji) – např. úže i úžeji; šíře, šíř i šířeji; hloub i hlouběji; snáze, snáz i snadněji aj.
Při tvoření druhého stupně se odsouvá přípona -ko, -ce, -oko, -oce a někdy i přípona -no, -ně – např. blíže k blíz-ko; šíře i šířeji k šir-oko, šir-oce; snáze k snad-no, snad-ně, ale je i snadněji.
Před oběma příponami (-eji i -e) se mění k, c v č (řidčeji), h v ž (dráže), ch v š (tišeji), r v ř (šíře i šířeji), s, z v š, ž (výše, blíže) a d v z (snáze).

Někdy se druhý stupeň tvoří od jiného kořene než stupeň první (např. málo ⇒ méně; mnoho ⇒ více, víc; dobře ⇒ lépe, líp; zle ⇒ hůře, hůř), nebo od kořene značně obměněného (např. dlouho ⇒ déle).

Příslovce – příklady

zde, dobře, brzy, ráno, těžce; směle ⇒ směleji ⇒ nejsměleji; velmi (dobrý) apod.