ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground

Spojky (konjunkce) spojují jednotlivé větné členy nebo věty a vyjadřují přitom mluvnicky i obsahově významový poměr členů a vět. Samy však nejsou větnými členy.

Spojky patří společně s příslovci, předložkami, částicemi a citoslovci do neohebných slovních druhů. V češtině je mezi slovními druhy řadíme na osmé místo.

Spojky, které vyjadřují obsahově významový poměr mezi souřadnými větnými členy anebo mezi souřadnými větami, jež spojují, nazývají se souřadící (parataktické). Jsou to například spojky a, i, nebo, anebo, ale, avšak, neboť, nejen-ale, nýbrž, sice-ale, buď-nebo.

Spojky, které vyjadřují mluvnický i obsahově významový poměr věty vedlejší k větě řídící, k níž ji v souvětí podřadném připojují, nazývají se podřadící (hypotaktické). Jsou to například spojky když, jakmile, protože, že, aby, -li, kdyby, ač, třebaže.
Spojky podřadící se kladou zpravidla na začátek vedlejší věty; jenom spojka -li se klade za první slovo věty a připojuje se k němu spojovací čárkou.