Spojky (konjunkce) spojují jednotlivé větné
členy nebo věty a vyjadřují přitom mluvnicky i obsahově významový
poměr členů a vět. Samy však nejsou větnými členy.
Spojky patří společně s příslovci,
předložkami,
částicemi
a citoslovci do neohebných slovních
druhů. V češtině je mezi slovními
druhy řadíme na osmé místo.
Spojky, které vyjadřují obsahově významový poměr mezi
souřadnými větnými členy anebo mezi souřadnými
větami, jež spojují, nazývají se souřadící
(parataktické). Jsou to například spojky a, i,
nebo, anebo, ale, avšak, neboť,
nejen-ale, nýbrž, sice-ale,
buď-nebo.
Spojky, které vyjadřují mluvnický i obsahově
významový poměr věty vedlejší k větě řídící, k níž ji
v souvětí podřadném připojují, nazývají se
podřadící (hypotaktické). Jsou to například spojky
když, jakmile, protože, že,
aby, -li, kdyby, ač,
třebaže.
Spojky podřadící se kladou zpravidla na začátek vedlejší
věty; jenom spojka -li se klade za první slovo věty a připojuje se
k němu spojovací čárkou.
