Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Hlavním námětem dialogu Hippias je verbální souboj mezi sofistou Hippiem (představitel sofistického - agonálního - dialogu) a filozofem Sokratem (představitel sokratovského - eleuktického - dialogu) v tématu, "co je to krása". Zatímco sokratovský dialog spočívá ve vyvedení z přirozené jistoty, zpochybnění zdánlivé samozřejmosti a poučení sebe i "protivníka" (v sokratovském dialogu nejsou diskutující protivníci, ale partneři), sofistický dialog bere diskutující jako protivníky a cílem střetu je zvítězit a zesměšnit druhé.

Sokrates v dialogu záměrně vystupuje jako prostoduchý jedinec a dává najevo ochotu nechat se přesvědčit a poučit. Jeho "protivníkem" je Hippias z Élidy, starší sofista, jenž přichází do Athén. Chlubí se tím, kolik dokáže svým řečněním vydělat peněz, což je zároveň jeho největší chybou - moudrost nelze měřit penězi. Tento fakt potvrzuje i to, že zatímco on je oblečen čistě a krásně, Sokrates je oděn skromně.

Sokrates na první pohled naprosto souhlasí s Hippiovým vychloubáním. Položí mu však záludnou otázku - proč se dávní myslitelé drželi stranou od politiky? Hippias odpovídá, že na to jejich rozumové schopnosti nestačily. Zatracuje staré myslitele a umělce s tím, že v jeho době by jejich díla byla tak akorát pro smích.

Následuje otázka, proč Hippias nedosáhl bohatství ve Spartě, když tam byl velmi vážený. Hippias vysvětluje, že Sparťané se drží tradicí, proto je pro ně nezákonné vychovávat své děti jinak, než jak byli zvyklí. Proto mu odmítli za výuku svých synů zaplatit, i když se jim jeho řeči líbily. Nakonec Sokrates dochází k tomu, že podle Hippiových vysvětlení by ve Spartě tradiční otcovská výchova měla být logicky nezákonná, když Hippias by jejich děti dovedl k větší moudrosti.

Následně Sokrates navazuje položením otázky, co je to vlastně krása. Vysvětluje Hippiovi, že jeden jeho známý ho neustále mučí záludnými otázkami, na které neumí odpovědět. Rád by jej alespoň jednou v diskuzi porazil, proto Hippia prosí o definici krásy, kterou by svému známému mohl interpretovat. Sokrates prohodí, že by byl rád, kdyby si dialog mohl vyzkoušet nanečisto. Navrhne, že bude odpovídat Hippiovi tak, jak si myslí, že by mu odpovídal jeho známý.
První nejasnost se objevuje v podobě rozdílu mezi pojmy "krásný" a "krása". Hippias tvrdí, že krása je krásná dívka. Sokrates oponuje, že pokud je to tak, musí existovat něco, co dělá věci krásnými. Později dochází Sokrates k tomu, že krásná dívka nemůže být krása, protože existují i krásnější věci - například bohyně. Hippiova teorie by tedy obstála, pokud by se jej někdo ptal, co je krásné a co ošklivé, ale nedostačuje, když se jej někdo ptá, co je krása. Dalším dialogem je Hippias opakovaně uváděn do rozpaků, protože žádná jeho odpověď na Sokratovu otázku neobstojí. Krásné není ani to, co se hodí, ani to, co je užitečné a ani to, co působí dobro. To by totiž znamenalo, že příčinou dobra by byla krása. Jestliže tedy krása je příčinou dobra, pak by dobro vznikalo z krásy.
Nakonec dojde Sokrates k tomu, že krása jako taková je nedefinovatelná. Hippias ve svých příkladech udává jen prototypy krásy, ve kterých chybí absolutno krásy.