Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Host v Brně roku 2009 (1. vydání). Počet stran: 413. ISBN: 978-80-7294-315-9.

KRÁTCE O AUTORCE:

• uznávaná česká novodobá spisovatelka, nezávislá kurátorka, aktivistka
• vystudovala dějiny umění a bohemistiku na FF MU v Brně
• věnuje se současnému a modernímu umění
• píše odborné publikace českého výtvarného umění, historické romány s fiktivními postavami
• při psaní knih vychází z rozhovorů s pamětníky a archivních záznamů
• její další díla: Žítkovské bohyně, Fabrika, Můj otec Kamil Lhoták
• současnice Jiřího Hájíčka, Petry Hůlkové, Radky Denemarkové, Terezy Boučkové

HLAVNÍ POSTAVY:

Gerta Schnirch - hlavní hrdinka; Češka po mamince, Němka po tatínkovi (cítí se spíše Češkou); rozebírá otázky provinění a odplaty; není schopná svůj příběh vhodně předat své dceři, kvůli tomu si nerozumí a Gertin život je pořád bolestný
maminka Gerty - milující a odevzdaná; Gerta ji má mnohem radši než otce, brzy však umírá
otec Gerty - hrdý Němec; konec války nese velmi těžce, což odnáší i Gerta - zanevřou na sebe (Gerta přestane chodit i do Hitlerjugend)
Fridrich Schnirch - bratr Gerty; hrdý nacista po tatínkovi; pohrdal Gertou a zmizel ve válce, pak Gertu už nikdy neviděl, ale poslal jí omluvný a rezignovaný dopis
Barbora - dcera Gerty; nikdy k ní neměla vřelý vztah, nedokáže pochopit její zahořklost
Karel - chlapec Gerty; měla ho ráda, ale když ji otec znásilnil a ona mu neřekla proč, odcizili se, poté ji však v Perné vyhledá a velmi jí pomáhá dostat se do "normálního" života zpět v Brně, jednoho dne však (kvůli režimu) zmizí, nikdo neví jak a kam
Johanna - stále doufá, že se jí vrátí muž z války; vychovává své děti tak, jak by to chtěl on (německy), kvůli tomu má spoustu problémů (chování k dětem ve škole apod.), ale neztratí víru a smysl života
Hermína - statná statkářka; žije za komunismu šťastně v Perné i po smrti Zipfelové
Teresa - utekla do Vídně i s dcerou; nebylo to snadné, ale nakonec se spokojeně usadila; osamělá, ale zůstala svobodná
Ida - snacha Zipfelové; manžel jí zmizel ve válce, chce jít dál, ale v komunismu špatně dopadne
stará Zipfelová - mateřská, chce pomoci ženským a stará se o jejich děti

DĚJ:

PROLOG obsahuje dva střípky z klíčových událostí, které se Gertě přihodily

VÁLKOU S CEJCHEM SCHNIRCHŮ popisuje život Gerty jako víceméně německé dívky během války. Gerta si postupně začne uvědomovat rozdíly mezi jí a jejími českými kamarády, necítí se však Němkou. Umírá jí milovaná maminka. Fridrich narukuje a přestává psát dopisy. Otec zešílí, znásilňuje Gertu, té se poté narodí dcera Barbora.

KDYŽ SE KÁCÍ LES, LÍTAJÍ TŘÍSKY vypráví o konci války, náletech a osvobození. Němci jsou nenáviděni a je jimi opovrhováno. Gerta je s ostatními ženami a dětmi vyhnána na pochod smrti, spoustu jich umře na vyčerpání, při znásilnění (jen tak pro legraci hlídačů) nebo po příchodu do Pohořelic na tyfus či úplavici.

MĚSTO DEUTSCHFREI je místem, kam se Gertě podařilo s dalšími ženskými dostat na práce díky sedláku Šenkovi. Dostává se na hospodářství k Zipfelové, kde mnoho let pracuje. Přichází však politické procesy a kolektivizace, sedlák to odmítá, a proto společně s Idou skončí v dolech v Jáchymově. Zipfelová zchudne. Pro Gertu si přijde Karel a dva roky žije šťastně (Karel je vysoko postavený komunista), pak však přichází čistky padesátých let a Karel zmizí neznámo kam.

MINULOST PŘÍTOMNÁ je o dospělém životě Barbory - založí vlastní rodinu a odstěhuje se od Gerty, kterou je pořád opovrhováno a pracuje podřadně ve skladu. Po okupaci v roce 1968 se Gerta cítí zase Němkou a chce to vysvětlit Barboře, ale pohádají se. Poslední nadějí pro ni zbývá vnučka Blanička, která touží po omluvě všem německým Brňákům a spravedlnosti. Gerta se toho však nikdy nedočká, je zahořklá a otrávená životem, neschopna odpustit otci, bratrovi ani sobě to, jak s ní zacházeli. Umírá v nemocnici.

SÓLO PRO BARBORU popisuje perspektivu Barbory (je vypravěčkou). Chodí každý den za umírající Gertou do nemocnice, vypráví jí všechno, co jí leží na srdci, za co je na ni naštvaná; jsou to pro ni nejlepší časy jejich vztahu. Gerta to však nejspíš nevnímá, je v kómatu a nakonec ji nechají odpojit...

JAZYK A STYL:

Epický historický román je psán převážně er-formou (ich-forma použita v Sóle pro Barboru). V linii vypravěče užit spisovný jazyk, v linii postav se někdy objevuje hanlivost, nářečí, neslušný a nespisovný jazyk, mísí se české a německé názvy.
Mnoho retrospektivních pasáží (vzpomínky, rozhovory a setkání, nová zjištění, souvislosti s časovým odstupem, skládání mozaiky), nová kapitola symbolizuje nové místo nebo nového vypravěče, faktografie (přesná data atd.), odkrývání minulosti jako myšlenkových pochodů postav (vnitřní monology, kde er-forma téměř splývá s ich-formou).

HLAVNÍ MYŠLENKY:

• soužití Čechů a Němců; "převlékání pláště" některých lidí
• jak málo máme pochopení pro to, co jsme nezažili
• zamlžená a politicky nedořešená tragédie, vyhnání + zkreslení následným komunismem
• válečná a poválečná doba, ztracené iluze, pomstychtivost, zvrácený komunismus, lhostejnost, společenská šeď
• později zemědělská kolektivizace
• ať se děje jakákoli špatnost, odnesou to obyčejní lidé (jak za hitlerovců, tak za stalinovců)

VLASTNÍ DOJEM:

Před čtením jsem byla informovaná o tom, že děj je podle divadelní adaptace brutální, musím tedy přiznat, že jsem byla tak nějak připravena na něco "horšího" (nějakým způsobem silnějšího), asi knihu nedokážu pořádně dohodnotit - nedokážu si její děj představit. Stalo se to a to je hrůza, co k tomu dodat?

ÚRYVEK (úplný začátek knihy):

Hrubá silnice se v kraji drolí do příkopu. Tráva prorůstá štěrkem, přes kameny nadskakují kola dětského kočáru. Levá noha jí před chvílí sjela po kluzkém štěrku, kotník tupě bolí, zřejmě si natáhla šlachu, snaží se na chodidlo nepřenášet plnou váhu. Už několik hodin jdou pomalu, jen se plouží, s kočáry těsně u sebe, čas od času se podpírají, střídají se v tlačení. Na cestu už dlouho není pořádně vidět. Jen chvílemi k nim dosáhne světlo z baterek nebo reflektorů nákladních aut, ale to se ještě těsněji přitisknou, zrychlí krok a kabátem přehozeným přes kočár zavalí děti.

SHRNUTÍ, ZÁVĚR:

Realistický pohled na odsun Němců po druhé světové válce, popisování páchaného násilí na ženě vláčené dějinami 20. století. Autorka se snaží poukázat na tamější princip kolektivní viny, diskriminaci, násilí, problematiku vztahů, odpuštění a spravedlnosti (někteří lidé jen převlékali plášť, jak se jim to hodilo).

ZAJÍMAVOSTI:

• k napsání díla autorku inspiroval fakt, že žila v domě, ze kterého byly v roce 1945 vyhnány německé rodiny na pochod smrti
• autorka za knihu dostala cenu čtenářů Magnesia Litera 2010
• od října 2014 divadelní adaptace v HaDivadle