Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• stručný obsah: lyrický mluvčí vnímá přírodu jako tajemný svět plný zvuků, vůní a skrytých významů; cítí zároveň smutek a vzdálenost mezi člověkem a přírodou; při pohledu na oblaka, vody a hvězdy hledá odpověď na otázku pomíjivosti a dochází k představě, že umírání světla je způsobeno příchodem světla ještě většího
• hlavní myšlenka a téma: vztah člověka k přírodě a tajemství světa; motiv pomíjivosti, minulosti, smutku a hledání hlubšího smyslu; závěr naznačuje naději, duchovní proměnu a možnost, že konec jednoho stavu otevírá cestu k něčemu vyššímu
• jazyk a styl: lyrická a meditativní báseň s melancholickou až tajemnou atmosférou; bohatá obraznost, personifikace přírody, metafory a symboly světla, vody, větru a hvězd; dlouhé větné celky a zvukově působivý jazyk zdůrazňují plynulost úvah a duchovní rozměr textu

Hudbou hrály ukryté prameny a den můj k ní zpíval svou píseň
na březích melancholických.
Smutek dávného žití, z něhož jsem vyšel, dechl mi z vůní,
a z hovoru stromů a z těžkého zvonění hmyzu nad vodami,
a celá staletí ležela mezi mou rukou, jež trhala květy, a jimi,
mezi svým zrakem a tajemným světem,
jenž tisíci tázavých pohledů v duši mou němý se díval.

Oblaky setměly západní slunce. A duše má ptala se větrů:
Jsou to oblaky přicházející nebo odcházející?
Odmlčely se větry, v poslušná zrcadla se zhladily vody,
a hvězdy, jak ohně hasnoucí v studených vlnách svítících moří,
vřely a šuměly nade mnou, neviditelné:
Světlo umírá jenom příchodem ještě většího světla,
ještě většího, většího světla.