Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Chvíle slávy jsem měl, kdy duše volná v majestátu svém
nad staletími se vznáší světelným, vířícím cyklónem,
odvěké vegetace rozmetá a hospodář na nivách času,
v červenci pohledu svého nechává zráti nová bohatství klasů.

A když naplněn úrodou hořel můj dvůr, o kráse ohně jsem pěl,
o paláci snů, jenž tisícem věží až do hvězd se potápěl;
a když i ten hořel a ironický vítr kolem mne šuměl,
bez výkřiku bolesti zpívat i mlčet jsem uměl.

Zem krásnou, jak nikdy nebyla po celé věky, co její let
v temnotách prostorů víří, snů mých mi ukázal květ;
viděl jsem průvody gigantických jar, v záři jich pochodní slunce se tměla;
tisíce pozemských jar do vozu svého zapřažených měla.

Viděl jsem léta královská uléhat na lože purpurné nádhery,
ukolébaná zpěvnými večery, harf delikátními údery,
měsíčné noci v kouzelných parcích paní, lásky opojná vinobraní
a pod hvězdami rozjitřenými rozkoše nejsladších umírání.

Zahrady zimní viděl jsem, haluze rozkvetlé v křišťály,
jak právě rozžaté lustry ještě se houpaly, duhami zahrály;
jak ledové palmy na oknech tajemství, mrazivým světlem ozářené
a jako zahrady kosmu přiblížené, rozjiskřené a otevřené.

Však viděl jsem také zem bolestnou, jak byla od věků,
v úsměvu hořkém hovořící k člověku, zrak teskný zhroužený v daleku;
zem jednu z nejchudších mezi svými sestrami ve vesmíru,
na moři ticha ostrov, jenž mimo smrt nepoznal míru.

V oblacích času jsem blesky zřel jak apokalypsy ohnivé písmeny,
césarův pokyn otrokům, krví jak růžemi kvetoucí arény,
zrak muže, pýchu a vůli země, tvrdý bojem, zlomený vítězstvími,
zrak ženy, rozkoš země, s pohledy vyčítavými, toužícími.

A na všechnu slávu svého snu, nádheru noci plamenné,
zapomenul jsem při pohledu na bratří svých ruce zemdlené,
krvavé, hněvem sevřené a v smíchu moře rozvlněného
přerážené údery vesel, když se chystaly člunu přeplněného.

Řinčení mystických okovů zahřmělo ve snění mém,
a v jeho taktu odvěkém hudbu miliónů srdcí uslyšel jsem,
miliónů srdcí, jak hvězdy od sebe vzdálených, odcizených,
po sobě tajemně toužících a v mrazivé soumraky pohřížených.

Na prahu bratří usedal jsem, záhadný cizinec, podvečer,
a v dalekém šumění vod a v písni větrů a zářících sfér
o práci země a světě, jenž v hlubinách lásky se přede mnou šeřil,
k útěše bratří jsem zpíval, šťasten z úsměvu jejich, a věřil.

Čtenářský deník	-	Ruce, Ruce (2)
	-	Tajemné dálky
	-	Větry od pólů

Čítanka	-	Bolest člověka (Ruce)
	-	Chvíle slávy (Ruce)
	-	Chvíme se nad mocí vůle (Ruce)
	-	Čisté jitro (Ruce)
	-	Den výroční (Tajemné dálky)
	-	Dithyramb světů (Ruce)
	-	Doupata hadů (Stavitelé chrámu)
	-	Hudba slepců (Ruce)
	-	Jarní noci (Ruce)
	-	Jsem jako strom v květu... (Stavitelé chrámu)
	-	Kde jsem už slyšel? (Větry od pólů)
	-	Kolozpěv srdcí (Ruce)
	-	Královna nadějí (Větry od pólů)
	-	Krása světa (Hudba pramenů)
	-	Legenda tajemné viny (Svítání na západě)
	-	Místa harmonie a smíření (Ruce)
	-	Modlitba večerní (Tajemné dálky)
	-	Modlitba za nepřátele (Větry od pólů)
	-	Moje matka (Tajemné dálky)
	-	Mrtvé mládí (Tajemné dálky)
	-	Mučeníci (Větry od pólů)
	-	Nad všemi ohni a vodami (Stavitelé chrámu)
	-	Němé setkání (Svítání na západě)
	-	Noci! (Větry od pólů)
	-	Odpovědi (Ruce)
	-	Podzimní večer (Tajemné dálky)
	-	Přátelství duší (Tajemné dálky)
	-	Prolog (Ruce)
	-	Ranní modlitba (Svítání na západě)
	-	Ruce (Ruce)
	-	Smutek hmoty (Stavitelé chrámu)
	-	Stavitelé chrámu (Stavitelé chrámu)
	-	Stráž nad mrtvými (Ruce)
	-	Svět rozkládá se... (Stavitelé chrámu)
	-	Šílenci (Ruce)
	-	Šťastní (Větry od pólů)
	-	Tajemství bolesti (Svítání na západě)
	-	Tichá bolest (Tajemné dálky)
	-	Tichý oceán (Ruce)
	-	Tys nešla (Svítání na západě)
	-	Úsměv života (Větry od pólů)
	-	Vedra (Ruce)
	-	Vigilie (Stavitelé chrámu)
	-	Víno silných (Svítání na západě)
	-	Vítězná píseň (Svítání na západě)
	-	Vteřiny (Svítání na západě)
	-	Vůně zahrad mé duše... (Tajemné dálky)
	-	Vzpomínka (Tajemné dálky)
	-	Zas ve vidění prorockém (Stavitelé chrámu)
	-	Zpěv staletími bloudící (Stavitelé chrámu)
	-	Zpívaly hořící hvězdy (Ruce)
	-	Zpívaly vody (Ruce)