Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V New Yorku se člověk nejspíš zblázní. Pokud není cvok.
Ulice jsou plné smetí, špíny a oplzlé skutečnosti. Krys. Švábů. Ulice se jimi hemží – i těmi lidského druhu. Procházka městem zaručuje nekončící setkání s šílenstvím.
Deke se držel stranou. Chodil rozhodným krokem se skloněnou bradou, pronikavé oči sklopené, ale ostražité.
Jednou se ho pokusili přepadnout dva mladíci na rohu 39. a sedmé ulice. Ještě nebylo tma a ulice byla plná lidí. Nikdo z nich mu nepomohl, když se potýkal s dvěma šílenými mládenci, jeden z nich byl ozbrojený nožem.
Deke se pral. Narážel do nich, kopal je a škrábal tak dlouho, dokud nedokázal útočníkovi nůž sebrat a zabořit ho do chlapcovy hrudi. Jeho překvapené nehybné oči byly vypoulené a z těla mu vytékala krev.
Druhý útočník utekl a Deke lhostejně odešel, zatímco kolemjdoucí se seskupili kolem, oči rozšířené zvědavostí.
Měl z toho takový dobrý pocit – nádherný pocit síly. Připomínalo mu to Filadelfii. Ten večer – ten zvláštní večer.
Zrychlil krok, když si vzpomněl...
Tu mačetu koupil v zastavárně za dvacet dolarů, protože se mu líbilo, jak vypadá. Dva roky visela na stěně v jeho pokoji. Nepoužil ji, i když příležitostně ji sejmul a pózoval s ní před zrcadlem. Nikdy si nepředstavoval, že přijde den, kdy ji použije doopravdy.
Myslel na Joey. Na její přikrčené tělo, rozcuchané vlasy a široká rudá ústa.
Joey Kravetzová.

"Zasraný kecy!" vykřikoval Ross.
"Usmívej se – před vraty jsou fotografové," odpověděla nevzrušeně Gina.
"Na ty ti seru," křičel dál a žíly na krku mu vystupovaly jako telefonní kabely.
"Ale já ne."
"No, tak seru i na tebe!"
"Možná později, jestli se přestaneš chovat jako koňskej zadek."
"To záleží na tvém zadku, dámo!"
Křičeli na sebe od chvíle, kdy odešli z večírku.
"Tys věděla, že ten film jde k ledu?" zeptal se ve chvíli, kdy osaměli.
"Ano, věděla. Ale říkat ti to nepatří mezi moje povinnosti. Já jsem ti řekla, abys zavolal svého agenta."
"To pro tebe bylo příliš obtížné mi to říct?"
"Je snad moje chyba, že máš hloupého agenta?"
Hádka začala nadávkami a přešla v otevřenou válku. Ross si nevzpomínal, že by byl někdy tak rozzuřený.
Jejich limuzína se pomalu blížila k vratům Ginina domu. Fotografové se tlačili dopředu. Zapomněla se Rossovi zmínit, že její tajemník pro styk s veřejností sdělil půl hodiny předtím, než odjeli z Bistra, tiskovým agenturám, že Gina Germainová se chystá ještě před koncem večírku oznámit své zasnoubení s Rossem Contim. Novináři dychtivě čekali.
Gina si uvědomila, že si pravděpodobně pro tuto senzaci nevybrala nejlepší chvíli.
"Ach Bože!" vykřikla a stiskla tlačítko, kterým se otevřela skleněná stěna mezi ní a řidičem. "Nezastavujte," přikázala ostře.
"Obávám se, že budeme muset, slečno Germainová. Dálkové ovládání vrat v autě není."
"Proč ne?" sykla navztekaně.
Pokrčil rameny, aby vyjádřil, že nemá zdání a že byl najatý jen na večer, a rázně dlouhou bílou limuzínu zastavil.
Fotografové se dali do pohybu. Ross se mračil.
Gina vyloudila na tváři úsměv a otevřela na své straně okno.
"Ahoj, chlapci," řekla Gina vesele a věřila, že její osobní kouzlo a Rossův pud sebezáchovy je dostanou za vrata. "Čemu vděčím za to potěšení?"
Všichni najednou kladli stejnou otázku. Plánují s Rossem Contim sňatek?
"Sňatek?" vykřikl Ross, který byl už tak vzteklý, že se přestal ovládat. "Za prvé, jsem ženatý člověk. A za druhé – zapište si, dámy a pánové od novin, že Ginu Germainovou bych si nevzal, ani kdyby to byla ta poslední děvka v Hollywoodu!"

Čtenářský deník	-	Hollywoodské manželky
	-	Hříšníci