Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• báseň byla uveřejněna v roce 1892 ve sborníku Patery knihy plodů básnických, výboru z novověké poezie české, jenž uspořádal František Bílý

Tak světovládná Slávie stojí!
Oceánové se pění pode trůnem
panujícím věčně, a nízce hrdé
družky se koří před vládkyní!

Tak vysoký pne vzhůru se Radhošť!
Kryje v oblacích hlavu svou starožitnou,
kryje ve střevách země základy své,
tak panuje dustojný horám.

Sláva ti, Mocný! Aj tobě hrdý
patu líbá skrouseně Karpat, a valné
Sudetů skrývá se, řadí za tebou:
laskavě panujž ty v říši své!

Když se velebné tvé čelo mračí,
spěchají služebné tu ze sboru tvého
chmury trestu, tvým hněvem ozbrojen
tesklivě upí země před tebou.

Jasně, Radhošti, vznes korunu svou!
Slovanův oltáři a Slávie věrná
ty památko! Pohled tvůj veselý
aj! v duši radosti čilé budí.

Přestali valných kouřit obětí
rodové hostinští; více ni zvučně
"Radogosti!" háj svěcený nevolá;
věčně oněmělť i chrám i kněz.

Přece tajemství věrně ti chová
starožitný dub; a do srdce potomkům;
při utichlém slavněji kůru lesův,
sílu věje otcův zesnulých.

Díka ti, outlých mého jara snův
ty dověrný tvorce! Plnou k tobě chvátá
duše má radostí; dej, Vznešený,
žíti mi ve stínu svatosti Tvé!

Tu z pramenův já čerpati živých
chci slovanskou sílu: a skály Olympské,
ožijíc, roznášeti divně budou
hlaholy slovanské lyry mé.