Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jsem napojen světelným jasem, svěžestí horských míst.
Jsem prostoupen silicí sosen, jsem jak vzduch lesní čist
a něco jak tajemství jezírek hlubin a houští jich dřímá
v mé duši a cosi jak starobylá hrdost měst,
cos ve mně jak modrá dálka hor pohraničních dýmá,
a cosi mou zažíhá krev, jak stará plemenná čest.

Já v sobě zašlou a smutnou krásu
již zpustlých parků si chovám, měst malých tíseň si nesu,
vsí vyspělost zakřiknutou a zádumčivost lesů,
i rybníků záblesky, jako výkřiky z daleka
z těch zelení tmavých rozsvětleného, bílého žasu,
kde hlasy to šumí a haleká,
pastevců, oráčů, chodců a hlídačů, z houštin kde vzdychá
ran střelných zadušená, tajemná echa a tichá.

Já černými, zemnatými hrudami čpím polí
a nížím se od nich po svazích lučnatých za údolí
a mořem tam žlutých pryskyřníků zakvítám.
Tam v zatáčkách rybnaté tvořím zbystřené potoky,
by v samotářských pak tůních olše, vrby a břízy
se shlížely do únavy ve mně a listnaté řízy
střásaly lkavých vln do sloky,
zvonící opuštěností pokorného klidu
a přizpůsobené stromům, travinám, zvířatům, lidu...

Já bílými silnicemi,
jich oslnivostí hořím a tmavými skvrnami vozů
se ztrácím a vyjíždím k městečkům, bych jich ulicemi
si zapráskal bičem, až vybouřím řemeslníků stánky,
až zveselím děvče, jež chlácholí vyděšenou svou kozu,
že stkvělými zuby se zasměje, zraky, jež na studánky
mi upomínají
a pomněnkami z vod svítit se zdají.

Já starobylými
a zasmušilými věžemi ztracených měst se dívám
kams přes mlhavé lesy, jich opuštěnými doly, jich couky
k obloze zívám a komíny starých střech zakuřuji
starobné štíty a fresky i kašny, jež se drolí,
pak továren rozlehlými bloky se v sousedství skrývám,
neb křičím též po rozmachu, až u zelené kdes louky
zas oddychuji a topolem ocitám se v poli.

Já Blaníkem promodrávám,
já promlouvám k množství Krakovcem, Kozím Hrádkem, já svahem
se k Lužnici řítím střemhlav, já vzdoruji Trocnovem,
zas Husincem věřím a v Táboře, nade vše drahém
se lidem zas posiluji, jak božím nad slovem,
a za velkou minulost jeho mu aspoň dík vnuka vzdávám...

A zatím já na jaře
se lučními rozhořím květy a u věnce, kytice svit
jsem dětskýma rukama sypán v průvodech Božího těla,
mši neumělou si nad oltáři zpívám i hraju a lid
vlhkými paprsky čechrám, větry jich porývám čela
a západem slunce se loučím v slavnostní fanfáře.

Já za léta obilím šumím,
kos rytmickým pohybem kosím a nad položené řady
se večerem kladu a svítím měsícem do teplých par
rybníků naříkavých a připravuji svět mladý
si k tanci a obžínkám, neboť zpívat a milovat umím
jak za starodávna, ba starých otců mám v krvi žár.

Já na podzim lesy
kdes pádem obrovských kmenů do dálek tvrdě vzdychám,
a rozvodněnými řekami pod hrady vory letím,
vše zrcadlím v sobě, města i Prahu a Hradčany, až pak kdesi
se s domovem loučím, hasnu a ztichám
hor cizích pod objetím.

Já v zimě nad poli, rybníky, nad lesy oblaky visím
a fičím a chumelím se a křísím
dny, noci sen čtenářů bible o přerodu světa,
mé vichřice sněhem a ledem jsou podobny úrodným jízdám,
já válím nad poli mračna, les ohýbám, jak hvízdám
a sněžná má hříva jak létá...

Jsem prostoupen domovem, jeho nářky a radostmi,
vším bývalým, přítomným, budoucím, jeho žádostmi.
Má úponka visí každá
národa na životu, každým otřesem
jsem otřesen do základů, s ním dýchám, s ním za jedno jsem.
V něm žiji a v něm chci žít dále a jeho život neb vražda
neb jeho živoření, jen žití mé, smrt mou neb pád
by znamenal. Věřím-li silnou domova věrou,
a věřím-li v sebe, čeho bych měl se bát?

Čtenářský deník	-	Ivův román
	-	Ještě jednou se vrátíme. Z mého kraje.
	-	Pankrác Budecius, kantor, Pankrác Budecius, kantor (2)
	-	Z mého kraje

Čítanka	-	A my vždy cítili, že vytrvat je krásné... (Zpěvy domova)
	-	Balada o mrtvém dubu (Lyrika lásky a života)
	-	Balada o sentimentální lásce (Lyrika lásky a života)
	-	Bizarní sen (Vybouřené smutky)
	-	Cestou (Z mého kraje)
	-	Čekající Praha (Zpěvy domova)
	-	Černá prsť (Zpěvy domova)
	-	Česká duše (Zpěvy domova)
	-	Česká zěme (Zpěvy domova)
	-	Dětská vzpomínka (Z mého kraje)
	-	Do Ameriky (Z mého kraje)
	-	Duše a luza (Vybouřené smutky)
	-	Epilog ke knize črt (Z mého kraje)
	-	Ježíšek (Z mého kraje)
	-	Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy? (Ještě jednou se vrátíme)
	-	Klášterní zátiší (Z mého kraje)
	-	Kořeny (Zpěvy domova)
	-	Korový domek v oboře (Z mého kraje)
	-	Květnový sen (Z mého kraje)
	-	Les (Zpěvy domova)
	-	Meditace (Z mého kraje)
	-	Městečko (Zpěvy domova)
	-	Mládí Jana z Husince (Zpěvy domova)
	-	Naše pole (Zpěvy domova)
	-	Národ cestou ke svobodě (Zpěvy domova)
	-	Odjezd vojáků (Zpěvy domova)
	-	Píseň z hlubin (Zpěvy domova)
	-	Po bílých nocích... (Vybouřené smutky)
	-	Pole (Z mého kraje)
	-	Potoky (Z mého kraje)
	-	Pouť v zimě (Z mého kraje)
	-	Před lety ještě... (Z mého kraje)
	-	Při západu slunce v Želivě (Z mého kraje)
	-	Prolog (Z mého kraje)
	-	Řeka (Vybouřené smutky)
	-	Rozhovor (Lyrika lásky a života)
	-	Rybníky (Z mého kraje)
	-	Sedláci (Z mého kraje)
	-	Sen středověký (Zpěvy domova)
	-	Smutná vášeň (Lyrika lásky a života)
	-	Stesk honicích psů (Z mého kraje)
	-	Táborské kraje (Z mého kraje)
	-	Truchlivá píseň (Lyrika lásky a života)
	-	U "Josifa"
	-	U řek (Květy intimních nálad)
	-	U strže (Z mého kraje)
	-	V chalupě (Z mého kraje)
	-	V oddechu (Z mého kraje)
	-	Vlasti (Zpěvy domova)
	-	Vrak (Mladé bolesti)
	-	Země (Zpěvy domova)
	-	Zimní odpoledne (Z mého kraje)
	-	Zpěv domova (Zpěvy domova)
	-	Žluté květy (Vybouřené smutky)