Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• ukázka (2005, Vitalis; ISBN: 80-7253-208-1)
• přeložil Hanuš Karlach
• pohádky a pověsti z česko-rakouského pomezí vypráví o krásné přírodě, dobrotě venkovských lidí a podivuhodných postavičkách z dávných dob
• Adalbert Stifter, šumavský spisovatel, vypráví příběhy, jež znal od svého dědečka - kupříkladu o toku řeky Vltavy, o skrytých pokladech, o vzniku poutního místa v Horní Plané nebo o čarostřelci, jenž trefil vše, na co jen pomyslel
• pohádky jsou přeloženy z původních německých autorových povídek a vyprávěny starobylým jazykem
• obsah knížky:
  • Čertova stěna
  • Slepcův sen
  • Morový ptáček
  • O skrytých pokladech
  • Králové z Třístoličníku
  • Čarostřelec
  • Děvče z ostružin
  • Na Ořešíně
  • Pilná Dora
  • Krvavé světlo
  • Jak šoteček střežil kozy
  • Mrzák v Hamru
  • Popsaná jedlička
  • Svatá noc

O skrytých pokladech

"Inu bylo to takhle," opáčil Gregor, "už jsem vám říkal, že daleko odsud je dům a pole, a tam žiju já a mí vnuci a žil tam můj otec a dědeček, a také jsem vám řekl, že tenkrát bývaly daleko větší lesy než dnes. Tenkrát sem nikdo nepřišel, protože se všichni báli téhle osamělé končiny a děsili se toho, jak promlouvá ten divoký kraj - a byli i takoví, co mezi nimi kolovala pověst, že někde v lese je jakási černá kouzelná voda a v té že plují nadpřirozené ryby a lemuje ji zakletá šedivá kamenná stěna, a v ní jsou dlouhé chodby a v těch se to třpytí zlatem a stříbrem, krásným nádobím a rudými rubíny jako hlava velkými. Před mnoha stovkami let jeden pohanský král ze Saska, který prchal před pobožným císařem Karlem, zakopal sebe a své poklady do těchto skal, a když umíral, začaroval je tak, že člověk dnes neuvidí ani bránu, natož vchod - jen v době pašijí, pokud se v některém křesťanském chrámě o nich pronese i jen jediné slovíčko, otevřou se - to může kdokoli vejít dovnitř a vzít si, co je mu libo; ale jakmile čas uplyne, zavřou se a uvězní uvnitř každého, kdo se omešká."
Johana se dívala na druhou stranu na stěnu a připadalo jí, jako kdyby se skály hýbaly.
"A neříkalo se, že se kdysi někdo odvážil dovnitř?" zeptala se Klarisa.
"Ach ovšem," odvětil myslivec, "vyprávěla mi moje vlastní babička, že je to vskutku pravda, že nedaleko od hory, kde stojí ty tři stolice, leží takové jezero a že také jednou před mnoha sty lety jeden muž, který hospodařil v domě v Žestově u Želnavy, ale byl člověk zlořečený a potměšilý, a proto také z jeho statku nic kloudného nemohlo vzejít, že ten na Velký pátek, kdy se všichni křesťané modlili u hrobu Páně, vylezl nahoru do skal, a aby odnesli pokladů víc, vzal s sebou i synáčka. - Když vešli dovnitř, nevinné děcko popadla hrůza, a volal: 'Tatínku, tatínku, podívej to žhavé uhlí, pojďme ven!' - - - Ale otce zaslepil zlý duch, a přehrabával se v rubínech a převaloval je a nevnímal čas, až chlapec, jak kdyby ho odvál poryv vichřice, zničehonic stanul na břehu jezera a zrovna uviděl, jak se skála s duněním a rachotem zavírá a nešťastného otce zaživa zazdila. Chlapce popadl děs, pádil z hor dolů, jako kdyby mu v patách uháněly všechny stromy, ale Panna Maria řídila jeho kroky tak, že se šťastně dostal domů. Rostl, byl z něho člověk s bázní Boží a každý Velký pátek se postil, dokud nevzešly hvězdy na nebi - dostalo se mu požehnání na poli i ve chlévě. Od té doby nebylo zaslechnout, že někdo pronikl kdysi do hory."