ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Villon François (*1431 - †asi 1468)

­­­­
ŽIVOTOPIS č.1 - belisima, chica_checa[zavinac]europe.com

  • 1. prokletý básník, pijan, temperamentní a výbušný dobrodruh
  • narodil se v Paříži, kde strávil značnou část života
  • jeho rodiče pocházeli z vesnice. Matka ani neměla jméno, a tak se jmenovala podle své rodné vesnice - des Loges. Jméno jeho otce bylo Montcorbier. Pro velkou bídu se odstěhovali do Paříže, kde v roce 1431 zplodili svého jediného potomka - Françoise Villona
  • o Francoisi Villonovi toho moc nevíme, jako rok narození se uvádí rok 1431 a zemřít měl údajně roku 1468, ale kolem těchto dat i kolem celého Villonova života visí plno otazníků. Dokonce neznáme ani jeho skutečné jméno, pseudonym Villon používal na památku kanovníka Villona, kterého poznal v klášteře benediktýnů, kde od osmi let žil, a který držel nad bouřlivákem Francoisem držel ochrannou ruku...
  • od dvanácti let studoval na artistické fakultě pařížské Sorbonny a roku 1452 dosáhl hodnosti mistra. Žil by nezávazným a veselým životem pařížského studenta, kdyby v souboji smrtelně nezranil mnicha. Po tomto prohřešku způsobeném zčásti Villonovou výbušností, ale také mladickou nerozvážností a žárlivostí prchá z Paříže, toulá se a dopouští se dalších výtržností
  • dlouho se mu daří ukrývat se a utíkat před trestem, ale nakonec je chycen a odsouzen k smrti. Zásahem štěstěny je mu ale trest zmírněn na 10 let vyhnanství z Paříže. Pravděpodobně krátce po svém odchodu z Paříže Villon umírá

ZNAKY VILLONOVY POEZIE:

Ironie milostných zklamání; výsměch společnosti, významným osobnostem a sám sobě; originalita; nový význam starých klišé
Vytvořil nový literární žánr, tzv. villonskou baladu: lyrická báseň bez děje, která vyjadřuje názory autora; 4 sloky: 1.-3. sloka 7-12 veršů, 4. sloka 4-5 veršů = poslání?

DÍLO:

Odkaz (Malý testament); Závěť (Velký testament); Různé básně; Balady v žargonu


ŽIVOTOPIS č.2 - Hanka M., hhanulka[zavinac]hotmail.com

Francois Villon - jméno, jímž se podepisoval francouzský básník neznámého původu. První "prokletý básník". Francois se narodil v Paříži jen několik týdnů po upálení Panny Orleánské. Hlavní město bylo dosud sužováno Angličany, vládl hlad a mor. Otec brzy zemřel a chlapce se v osmi letech ujal v benediktinském klášteře mistr Guillaume Villon. Ve svých 12 letech zapsán na Sorbonnu. Roku 1452 dosáhl na univerzitě hodnosti mistra. Byl velmi temperamentní, účastnil se různých studentských výtržností a v té době zřejmě také napsal svůj (ztracený) román o pověstném sloupu, který byl předmětem hádek mezi studenty a úřady.
Byl oblíbeným hostem nočních podniků, stýkal se s nevěstkami, pijany a dobrodruhy. Při jedné rvačce v sebeobraně smrtelně poranil jakéhosi mnicha a musel pryč z Paříže. Pak se ale obrátil na soud s prosbou o prominutí trestu a bylo mu vyhověno. Do města se však nevrátil. Poté se zúčastnil loupeže, byl znovu obviněn, a tak opět prchl. Načas nalezl útočiště u vévody Orleánského v Blois, ale neklidné srdce ho nutilo toulat se dál. Vystřídal několik vězení, z nichž se se štěstím dostává na různé amnestie. Přijíždí také do zapovězené Paříže, ale není již schopen normálního života. Opět se účastní různých výtržností, až je vězněn a odsouzen k smrti oběšením. Nakonec trest změněn na desetileté vyhnanství. Umírá pravděpodobně po svém odchodu z Paříže.

Dochovaná Villonova poezie čítá něco málo přes tři tisíce veršů. Nerozsáhlé dílo tvoří:
ODKAZ (MALÝ TESTAMENT)
ZÁVĚŤ (VELKÝ TESTAMENT)
RŮZNÉ BÁSNĚ
BALADY V ŽARGONU

V jeho básních ožívá svět pařížských krčem ... miluje život ... odmítá středověkou askezi ... je naplněn vírou i pochybovačností ... je originální ... hrozí se smrti a věčného zatracení ... mistr svobodných umění ("...život víc dá ve svém ději než školy textem v řeckém díle.")
V jeho perspektivě nabývají staletá klišé (nešťastný milenec, bezcitná paní, uplývání času, smrt, zkáza těla, ...) nového významu - vyjadřuje jimi svoji trpkou životní zkušenost ... vysmívá se literatuře, společnosti a i sobě samému ... odkazuje to, co nemá ... vysmívá se váženým osobnostem, provokuje strážce veřejného pořádku.

Obrovský zájem o Villonovo dílo koncem 15. a 16. století byl až do 30. let 19. století vystřídán zapomněním. Od znovuobjevení v době romantismu se pak jeho dílo stalo stálicí v evropské poezii. Villonův život inspiroval řadu románových rekonstrukcí (F.Carco, J.Erskine. J.Loukotková). U nás Villon zdomácněl především díky mistrnému přebásnění výboru z díla O.Fischerem, jež podnítilo V. Nezvala k 52 hořkým baladám věčného studenta Roberta Davida a J.Voskovce a J.Wericha k Baladě z hadrů.


ŽIVOTOPIS č.3 - MóňňaS, rybecka.monika[zavinac]seznam.cz

  • významný francouzský renesanční básník
  • brzy mu zemřeli rodiče a vychoval ho jeho strýc (vážený duchovní Villon) => z vděčnosti převzal jeho jméno
  • je autorem villonské balady (francouzské) = vychází ze skutečnosti, má sociální námět a je psaná formou ironickou nebo satirickou, používá šibeniční humor; skládá se ze 4 strof, kdy první 3 mají 7-12 veršů a poslední, čtvrtá, obsahuje 4-6 verše (tj. o polovinu méně) s nějakým posláním; z díla Malý testament a Velký testament => soubory sonetů, náměty čerpá z vlastního života, píše o lidech, se kterými se stýká
  • studoval univerzitu, ale nešťastnou náhodou zabil člověka a ocitl se v roli psance; pohyboval se pak v pařížském podsvětí, nakonec se dostal do vězení, ale na přímluvu Villona byl propuštěn a musel opustit Paříž
  • Villonův život a díla inspiroval mnoho umělců (čeští: Jiří Voskovec + Jan Werich - Balada z hadrů = touto hrou reagovali na hospodářskou krizi)


ŽIVOTOPIS č.4 - Kleopatra, MarseM1[zavinac]seznam.cz

Francois Villon se narodil v létě roku 1431 v Paříži, několik týdnů po upálení Panny Orleánské. Přišel na svět v kruté době, kdy hlavní město bylo obsazené Angličany a lidé byli sužováni hladem, bídou a nemocemi. Villon však není jeho pravé příjmení, jeho otec se po svém rodišti a po svých pánech jmenoval buď de Montcorbier nebo des Loges. Otec mu ale brzy zemřel, a tak se o něho láskyplně a ze všech sil starala už jen jeho chudobná matka. V osmi letech byl přijat do benediktinského kláštera, kde se ho ujal mistr Guillame, rodem z vesnice Villon. Ve dvanácti letech se zapsal na artistickou fakultu pařížské university Sorbonny a po svém příznivci přijal jméno Villon. V roce 1449 dosáhl bakalářské hodnosti a roku 1452 licenciátu a mistrovství. Mladý Villon miloval svou Paříž a divadlo, byl velmi temperamentní, vášnivý, nezkrotný a svobodomyslný. Účastnil se všech radovánek a výtržností univerzitní mládeže na levém břehu Seiny a nalezl v nich popud ke svému ztracenému románu Pet-au-Deable. Tento román pojednával o pověstném a proslulém kameni, který byl předmětěm hádek mezi studenty a úřady. Lidé si Villona oblíbili pro jeho žerty, rozmařilost a naivní důvěru. Byl nočním tulákem, častým návštěvníkem nevěstek a krčem, kde se stýkal se společností pijanů a dobrodruhů, z nichž dva skončili na šibenici. Villon měl smutné milostné zkušenosti, trápil se nešťastnou láskou ke Catherine de Vausselles, o kterou bojoval s jistým Noelem. Měl také soudní problémy kvůli jedné ženě, proti níž ho hájil advokát Jean Cotart. A kvůli ženě také spáchal 5. června 1455 vraždu. Bylo to ale v sebeobraně, kdy nešťastně na smrt poranil mnicha Philippa Sermoise, jenž mu však před smrtí odpustil. Villon utekl z Paříže a obrátil se k soudu s prosbou o prominutí trestu. V lednu následujícího roku mu byl trest odpuštěn. Do města se dlouho nevrátil, o vánocíh složil Odkaz (Le Lais) a poté chtěl odejít do Anjou. Přes odchodem ho však jeho přítel Colin de Cayeux přemluvil ke smělé loupeži, které se zůčastnil ještě Guy Tabarie a mnich Dom Nicolas. Zločin byl odhalen až později a Villonovi bylo tedy znovu znemožněno vrátit se zpátky do Paříže. Nějakou dobu tedy zůstal v Blois, kde ho vévoda Charles d'Orléans, který byl sám básník, přijal mezi své chráněnce. Zajistil mu literární uznání a také finanční podporu. Brzy ale odešel a vedl opět dobrodružný tulácký život, potom na krátký čas zůstal v Moulins u bourbonského vévody Jana II. Později ho jeho kočování dovedlo na jih Francie do Roussillonu nad Rhonou. V létě roku 1460 je z neznámého ale závažného důvodu vězněn v žaláři vévody Orleánského, ze kterého ho zachránil jen příjezd vévodské rodiny. Po propuštění skládá vznešeným pánům děkovné verše, oddává se dalším toulkám a dobrodružstvím, ale svobody si moc neužije. Roku 1461 se z neznámé přířiny octne na celé léto v kobce v Meung nad Loirou. Uvrhl ho tam Thibaut d'Auxigny, biskup orleánský. Villon prosí o pomoc přátele, aby mu u krále vymohli milost. Nakonec ho z vězení dostane opět neuvěřitelná náhoda a štěstí. 20. října 1461 vjel do města nástupce Karla IV., mocný Ludvík XI., který všem vězňům ve městě prominul tresty. Villon se po dlouhé době odvážil vrátit do své milované Paříže. V blízkosti tohoto města sepsal svou Závěť (La Testament). Chtěl začít nový, slušný a poklidný život pařížského občana. Ale jeho horká krev mu to nedovolila a brzy se vrátil ke svému obvyklému způsobu života. Začátkem listopadu 1462 byl za krádež opět uvržen do vězení v pařížském Chateletu. Jeho vina za tuto krádež se neprokázala, ale znovu se začala důsledně projednávat několik let stará krádež v teologické fakultě, které se Villon tehdy zúčastnil. Rozsudek zněl, že tento nenapravitelný lupič, rváč a výtržník bude i se svými kumpány oběšen. Přátelé mu ale pomohli a jeho trest smrti byl zmírněn na desetileté vyhnanství. O dalším jeho životě se zachovaly jen domněnky. Říká se, že pobýval v Pointu nebo že odcestoval do Anglie. Pravděpodobně ale zemřel brzy po svém odchodu z Paříže, asi v lednu roku 1463 (nebo později).
Francois Villon byl lyrik, první moderní evropský básník a také první prokletý básník, který se nechtěl smířit se soudobou společností a bojoval proti ní. Vedl dobrodružný tulácký a bohémský život.

DÍLO:

Odkaz (Malý testament), Závěť (Velký testament), Různé básně, Balady v žargonu.

Román o jeho životě Navzdory básník zpívá napsala Jarmila Loukotková.


ŽIVOTOPIS č.5 - J. Kloudová, Aktij007[zavinac]centrum.cz

François Villon se narodil roku 1431, pocházel z chudé rodiny a velice záhy osiřel. Rodiče zemřeli na choleru. Původně se jmenoval Montcorbier a jméno Villon si zvolil podle duchovního otce (strýce), který ho vychoval a umožnil mu studovat na Sorbonně. Strýc moc vděku nesklidil, musel ho vyplácet z vězení. Villon vedl bohémský život a při jedné šarvátce nechtěně smrtelně zranil kněze. Roku 1461 byl vypovězen z Paříže a později i ze země, proto není místo ani doba jeho smrti známá, ale bylo to po roce 1463. Je nazýván "prokletým básníkem". Psal velice otevřeně i o věcech, které v té době byly tabu. Je také prvním moderním evropským básníkem. Kritizoval soudobou společnost (krále, církev, mravy, ...). Jeho díla nejsou rozsáhlá, ale důrazná. Napsal Malý testament (= Odkaz). Tvoří ho 40 básní o jeho milostných vztazích a odkazuje přátelům to, co nemá. Ve Velkém testamentu jsou básně rozšířeny o balady a s úsměvem vzpomíná na všechny, které potkal.
Villon vytvořil nový literární útvar - francouzskou villonskou baladu. Je to lyrická báseň, v níž je kritizována doba, společnost. Používá se ironie až satira. Balada o tlusté Margot nebo Balady v žargonu mají 4 sloky (3 vyprávějí příběh a ta čtvrtá poslání).
Navazovali na něj Nezval, Vrchlický, Mahen nebo také Voskovec s Werichem ve své divadelní hře Balada z hadrů. Jarmila Loukotková o něm napsala román Navzdory básník zpívá.

Tisk (Ctrl+P) Uložit jako PDF

Zdroj: J. Kloudová, 29.11.2008

    Brigda
Oblíbené audioknihy ­
­­­­

Diskuse k životopisu
François Villon

Buďte první, kdo přidá komentář.







MAPY WEBU Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé DŮLEŽITÉ INFORMACE Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti OPTIME - prodej reklamy - marketingové zastoupení pro Český-jazyk.cz
- web: www.optime.cz
- kontaktní osoba: Mgr. Marek Sochor
- více informací o možnostech reklamy na Český-jazyk.cz


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Stop blokování reklam

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­