Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Václav Hájek z Libočan pocházel z utrakvistické rodiny. Kolem roku 1520 byl ještě kališnickým knězem, později však přestoupil ke katolictví. Roku 1524 se stal kazatelem v klášteře u sv. Tomáše na Malé Straně v Praze a současně byl farářem v Rožmitále a správcem při blízkých zlatých dolech. O tři roky později byl i kapitulním děkanem na Karlštejně, ale z tohoto místa byl sesazen pro odcizování hradního inventáře, a farářem v Tetíně. Za své literární dílo byl Ferdinandem I. odměněn staroboleslavským proboštstvím.
Zemřel 18. března 1553 v dominikánském klášteře na Starém městě.

Životním dílem tohoto spisovatele je Kronika česká, která byla vydána roku 1541. Líčí události od údajného příchodu praotce Čecha do roku 1526. Kniha měla být protiváhou současně vznikající kroniky Martina Kuthena ze Šprinsberka, který psal v zájmu měšťanstva, zatímco Hájek psal v zájmu šlechty. Její vlivní představitelé mu obstarávali materiál z rodových archivů a zároveň dohlíželi na obsah kroniky. Hájek pracoval s prameny velmi volně, mezery mezi ověřenými fakty vyplňoval nedoloženými pověstmi, vlastními kombinacemi a fantaziemi. Vypravoval poutavě a živě, jeho zdůraznění starobylosti národa českého a jeho hrdinských činů (ač často historicky nepodložených) udržovalo v lidových vrstvách národní sebevědomí. Hájkovu historicky nepoctivou práci odhalil Gelasius Dobner a po něm František Palacký.