Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Pavel Josef Šafařík, jazykovědec, spisovatel a historik, narozený 13. května 1795, byl původem Slovák (pocházel z východního Slovenska), ovšem psal výhradně česky.

Jeho otec vykonával kazatelskou a učitelskou činnost. On sám se po studiích stal profesorem a později ředitelem na srbském pravoslavném gymnáziu (Nový Sad). V Srbsku si vzal za ženu Boženu Julii Ambrosovou.

V roce 1833 se přemístil do Prahy, kde mu jeho přátelé František Palacký a Josef Jungmann zorganizovali veřejnou sbírku mezi vlastenci, ze které pak byla každý rok Šafaříkovi vyplácena částka 480 zlatých, a to po dobu pěti let. Jedinou podmínkou bylo, aby psal svá díla česky. Přesto žil více méně neustále ve finanční nouzi.

V Praze se věnoval zejména redaktorské činnosti (např. Světozor) a vědecké práci.
V Praze rovněž roku 1837 dopsal své stěžejní dílo Slovanské starožitnosti, ve kterém dokázal starobylost kultury dávných Slovanů a jejich místo v Evropě, jež jim bylo často upíráno.

Šafařík se zabýval i otázkami staroslověnského jazyka. Jeho nejvýznamnější prací k této tématice je dílo z roku 1858 O původu a vlasti hlaholice. V něm jasně dokazuje, že hlaholice je starším typem písma než cyrilice (paradoxně se domníval o opaku), čímž vyřešil dlouhotrvající spor slavistů.

Koncem 50. let 19. století se zdravotní stav již stárnoucího P.J.Šafaříka začal zhoršovat. Dokonce se v roce 1860 pokusil i o sebevraždu (skočil z mostu do Vltavy, nicméně byl lidmi pracujícími zrovna v okolí zachráněn).

Pavel Josef Šafařík zemřel 26. června 1861 v Praze.

DÍLO:

Tatranská Múza s lýrou slovanskou (1814) - sbírka básní
Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie (1818) - toto dílo vydal společně s Františkem Palackým
Dějiny slovanské řeči a literatury podle všech nářečí (1826, Geschichte der slawischen Sprache und Literatur nach allen Mundarten)
Slovanské starožitnosti (1837) - pojednává o slovanské historii a literatuře
O původu a vlasti hlaholice (1858)
Loučení s Múzou
Mé zpěvy