Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

ŽIVOTOPIS č.1 - wewerka, RadkaWernerova[zavinac]seznam.cz

• narodil se v Ženevě v protestantské rodině, peníze získával od mecenáše, odešel do Paříže, kde se seznámil s Voltairem
• zastával názor: člověk je od přírody dobrý, ale je zkažen civilizací (záchrana - návrat k přírodě, přirozenosti)
• zdůraznění citu (senzibilita)
• představy o citovém vývoji člověka - Emil čili o výchově - pedagogický spis - víra k dítěti má přijít sama a ne učením náboženských textů
• Julie aneb Nová Heloisa - beletristické dílo, jedná se o román v dopisech, je bráněno milostnému vztahu 2 lidí (chudý učitel a dívka z vznešené rodiny se nemohou vzít, muž se vydá na cestu kolem světa, po návratu se vrací /k Julii/ na pozvání jejího manžela, žijí na venkově pohromadě, Julie tragicky umírá)
• filozofický spis - O společenské smlouvě - ve státě by měl mít moc lid, stát by měl vzniknout na základě dohody - zajištění svobody a rovnosti
• další jeho názor: příčinou nerovnosti je soukromé vlastnictví - Rozprava o původu a základech nerovnosti mezi lidmi

ŽIVOTOPIS č.2 - Kleopatra, MarseM1[zavinac]seznam.cz

Slavný filozof Jean-Jacques Rousseau se narodil v roce 1712 v Ženevě ve Švýcarsku. Matka mu zemřela krátce po porodu, a když mu bylo deset let, musel otec opustit Ženevu a jeho tam nechal. Jean-Jacques nakonec v šestnácti letech také odešel z Ženevy do Francie. Mnoho let se jen potloukal od místa k místu a měl několik milostných vztahů. S jednou milenkou, Thérése Levasseurovou, měl pět nemanželských dětí. Všechny je dal do nalezince. Thérésu si nakonec přece jen vzal, ale až když mu bylo šestapadesát let. V roce 1750, ve věku třiceti osmi let, se náhle proslavil. Dijonská akademie tehdy vyhlásila cenu za nejlepší esej na téma, zda umění a věda povznášejí lidskou společnost a mravy. Rousseau ve své eseji dospěl k závěru, že prosté výsledky pokroku ve vědě a umění lidstvu prospěch nepřinášejí. Vyhrál tím první cenu a rázem byl slavný. Potom následovala další díla, kterými si posílil prestiž. Kromě toho se pořád silně zajímal o hudbu a napsal dvě opery, Galantní múzy a Vesnický věštec. Přestože byl Rousseau zpočátku přítelem několika liberálních spisovatelů francouzského osvícenství, záhy se s ostatními začal v názorech vážně rozcházet. Stavěl se proti Voltairovu plánu vytvořit v Ženevě divadlo, a tím si vysloužil jeho trvalé nepřátelství. Rousseau totiž prohlašoval, že divadlo je škola nemravnosti. Vedle toho jeho citovost ostře kontrastovala s rozumovostí Voltaira a encyklopedistů. Od roku 1762 měl Rousseau kvůli svým politickým spisům vážné potíže s úřady. Někteří přátelé se mu odcizili a zhruba v této době se pomalu stával jasným paranoikem. I když se k němu řada lidí chovala přátelsky, byl podezíravý a nepřátelský a prakticky se všemi se hádal. Posledních dvacet let života byl úplně zahořklý a strašně nešťastný. Zemřel 2. července 1778 v Ermenonville ve Francii.

Jean-Jacques Rousseau byl spisovatel a myslitel preromantismu (sentimentalismu). Zastával názor, že jen příroda zachovává člověka v jeho svobodném, přirozeném stavu, že každý člověk je od přírody dobrý, pouze civilizace ho kazí, byl stoupencem senzualismu. Napsal tato díla:

• Rozprava o původu a základech nerovnosti mezi lidmi (1755, nebo též Pojednání o původu nerovnosti mezi lidmi)
• Julie aneb Nová Heloisa (1761) - je to román lásky v dopisech, líčí zde city a přírodu
• Emil čili o výchově (1762) - je to pedagogické románové pojednání o přirozeném rozvoji člověka
• O společenské smlouvě aneb zásady politického práva (1762)
• Vyznání (1770)