Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Giacomo Girolamo Casanova se narodil 2. dubna 1725 v italských Benátkách jako nejstarší z šesti dětí. Oba jeho rodiče byli herci, otec navíc i tanečník (balet). Matka byla vyhlášená krasavice.
Existují ovšem odhady, zda Casanovovým skutečným otcem nebyl šlechtic Grimani, právě jeho rodina totiž chlapce později podporovala při studiích.

Casanova v dětství často krvácel z nosu a mělo se za to, že dlouho na světě nebude, nicméně on zůstal zdravý až do vysokého věku. Nepočítáme-li ale pohlavní nemoci, které poznamenaly různá období jeho života. Znal však základy medicíny a dokázal se vždy vyléčit.

Když bylo Casanovovi osm, jeho otec zemřel a matka poslala syna do školy v Padově. Viděl ji zase až po roce, společný domov s ní leč už pak nikdy nesdílel. Protože byl výjimečně bystrý (číst se třeba naučil dřív než za měsíc), škola mu šla od začátku k duhu. Zde také v jedenácti letech poprvé přišel do intimnějšího styku s opačným pohlavím, a to díky mladší sestře svého učitele. O panictví přišel o pět let později zásluhou dvou jiných dovádivých sester, které se na něj prostě vrhly.

Na univerzitě v Padově studoval Casanova právo, etiku, chemii a matematiku. Později často litoval, že se nevěnoval i medicíně, jež ho velice zajímala, po celý život tedy zůstal aspoň zručným léčitelem.
Když získal v osmnácti doktorát práv, dal se do služeb církve, jenže kvůli milostným aférám se s ním brzy rozloučili.
Obdobné skandály pak Casanovu provázely trvale, nutily jej cestovat Evropou z místa na místo a střídat povolání. Postupně byl důstojníkem, divadelním houslistou, osobním tajemníkem i učitelem. Přitom vždy a všude vystupoval jako podmanivý vzdělaný mladý gentleman, který rozuměl dobrému jídlu i pití a dovedl se vybraně chovat v jakékoli společnosti. Za to vděčil jednomu ctihodnému Benátčanovi, jenž ho naučil způsobům oplátkou za záchranu svého života.

Ve dvaceti čtyřech letech potkal Casanova svou velkou lásku, záhadnou Francouzku Henriettu, která ho však nakonec nechala. "Kdo si myslí, že žena nemůže učinit muže šťastným čtyřiadvacet hodin denně, nikdy nepoznal Henriettu," napsal ve svých pamětech Historie mého života (History of My Life) a rozchod s ní považoval za jeden z nejsmutnějších zážitků.
Poznámka k jeho pamětem: nejdříve je označovali za pornografii, pak za erotické výmysly senilního starce, dnes jsou ovšem považovány za jeden z nejucelenějších a nejvýstižnějších obrazů společnosti 18. století.

Casanovova milostná dobrodružství stejně jako různé jiné skandály samozřejmě neušly pozornosti strážců práva a mravopočestnosti. Dlouho se mu dařilo unikat, ale jakmile mu bylo třicet, spadla klec. V rodných Benátkách ho obvinili z účasti na čarodějnictví, zabavili všechny jeho rukopisy, v nichž vedle divadelních her naneštěstí figurovaly i studie o magii, a odsoudili ho k pěti letům žaláře. Uvrhli ho do vězení v podkrovním patře dóžecího paláce, odkud dosud nikdy nikdo neuprchl. Casanovovi se to po roce přesto povedlo.
Zmizel do Paříže, kde mu jeho slavný útěk otevřel dveře k samotnému králi. V Paříži také dost zbohatl z první loterie světa, kterou sám vymyslel. Jenže ženy a hráčská vášeň mu od bohatství rychle pomohly. Nakonec mu zbyly jen dluhy a věřitelé, proto se raději po čtyřech letech znovu vypařil.

Následujících pětadvacet let se Casanova potuloval Evropou jako jedna z nejznámějších postav té doby. Začal si říkat rytíř de Seingalt (Chevalier de Seingalt), coby diplomat a špion postupně pracoval pro různé vlády, bez většího úspěchu literárně tvořil, jednu chvíli dokonce uvažoval o tom, že se stane mnichem. Všude dále sváděl ženy a leckde pak zanechával nemanželské děti.
Znal se s mnoha mocnými, lépe se však cítil ve společnosti "vládců ducha", jakými byli kupříkladu Rousseau či Voltaire. Při pražské premiéře opery Don Giovanni se potkal také s Mozartem.

To už byl dvaašedesátiletý Casanova dva roky knihovníkem na duchcovském zámku císařského komořího Valdštejna. Právě tam sepsal své slavné paměti a prožil závěrečných jedenáct roků života. Nebyly zvlášť šťastné, doléhala na něj samota, navíc ho zámečtí páni považovali spíš za směšnou kuriozitu a podle toho se k němu chovali.

Giacomo Casanova zemřel v Duchcově 4. června 1798 ve věku třiasedmdesáti let. "Žil jsem jako filosof, umírám jako křesťan," byla prý jeho poslední slova.