ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Marlowe Christopher (*06.02.1564 - †30.05.1593)

­­­­

ŽIVOTOPIS č.1 - Michaela Dvořáková

Christopher Marlowe se narodil 6. února 1564. Když byla v roce 1587 uvedena jeho první velká hra Tamerlán Veliký, měl za sebou tento syn canterburského ševce už kus dobrodružného života, v němž nechybělo ani ne zcela jasné, ale přece jen nesporné spojení s anglickou tajnou službou. V Tamerlánovi Marlowe objevil pro alžbětinskou dramatiku blankvers - tj. nerýmovaný desetislabičný verš jambické metrické osnovy - jako prostředek k básnickému vyjádření niterných stavů postav. Publikum fascinoval titulním hrdinou, umělcem, jenž se zmocnil vlády nad světem. Podobná titánská a výbušná postava je i v další hře Maltský Žid. Můžeme-li někde v dramatu mluvit o machiavellistických praktikách postav, pak je to především u Marlowa. Tamerlán se zmocní lstí perského trůnu, krutě zachází s tureckým sultánem a jeho ženou - uvězní je v kleci na šelmy, o jejíž mříže si rozbijí hlavy. Marlowe miloval podobné drastické scény a uplatnil je bohatě i v dramatu Masakr v Paříži, které ukazovalo krutost a nelítostnost politiky chápané a provozované v duchu machiavellismu. Zřejmě poslední hrou byla Tragická historie o doktoru Faustovi. Marlowe byl první, kdo se v dramatu chopil faustovské legendy jako látky, skrze niž je možné interpretovat novodobý svět. Napsal Fausta jako postavu, jíž touha po absolutním poznání dožene až ke smlouvě s ďáblem. Pro Marlowa to bylo téma zásadní intelektuální důležitosti. O tomto držiteli mistrovského titulu z cambridgeské univerzity se proslýchalo, že šíří ateismus, z čehož byl i obžalován. Patřil i ke kroužku shromážděnému kolem sira Waltera Raleigha, o němž se říkalo - a asi to opravdu nebyly jen řeči - že holduje ateismu a zaklínačství. Ať už tomu bylo jakkoliv, jisté je, že lidé z tohoto kroužku vynikali velkými intelektuálními i politickými ambicemi a zřejmě měli velký vliv i na způsob Marlowova myšlení. To se promítalo do jeho textů a nepochybně přispělo vydatně i k tomu, že v knize německého lidového čtení nalezl spolu s postavou "černokněžníka" Fausta i ono velké téma. Zbavil především ďábla všech komických rysů, které míval ve středověkém divadelním podání, a předvedl jeho vyvolávání a smlouvu s ním jako krvavě vážnou záležitost, v níž člověk chce překonat své pozemské určení a omezení. Stejně jako byla složitá Marlowova osobnost - jeho spolubydlící dramatik Kyd jej pokládal za člověka prchlivé povahy a krutého srdce - byla složitá i společnost, v níž se pohyboval. Potvrzují to ostatně i zvláštní okolnosti jeho smrti, která byla dlouho interpretována jako zabití v obyčejné hospodské rvačce. Mohla ale být i vraždou, kterou připravili jeho nepřátelé. Je však naprosto nepochybné - a to věděli už i jeho současníci - že 30. května 1593 v Londýně odešel jeden z největších básníků a myslitelů alžbětinského dramatu.


ŽIVOTOPIS č.2 - Arnie, zibuskasarka[zavinac]post.cz

Christopher Marlowe se narodil 6. února 1546 v Canterbury v rodině ševce. Neměl tedy nejlepší vstupní podmínky do života a pro studium, nicméně díky své snaze a vysokému intelektu se dostal až na universitu v Cambridge, kde studovat teologii.

V rozličných historických pramenech se o něm lze dočíst, že byl velmi inteligentní a talentovaný student, ale stejně tak flamendr, bohém a rváč. Stejně jako okolo Shakespeara se i okolo Marlowa množí dohady o jeho údajné homosexualitě, které však nejsou ničím potvrzené a může jít jen o pouhou fámu a sklon současné doby přisuzovat všem velkým umělcům když už ne rovnou homosexuální, tak alespoň nevyhraněnou sexuální orientaci. Objevují se také informace o tom, že Marlowe byl agentem britské tajné služby, kterou ale měl sám často zrazovat, a fungoval jako udavač a vyzvědač.

V opozici s jeho studiem stojí fakt, že Marlowe byl již ve své době označován za rouhače a ateistu, v jistých kruzích dokonce za zaprodance ďábla. Není možné se dozvědět, jaký vlastně opravdu byl jeho vztah k církvi a teologii a jestli tyto informace nepramení pouze ze špatné interpretace jeho her (převážně tedy ze hry Doktor Faustus, která o smlouvě s ďáblem hovoří otevřeně a nastiňuje morální dilema v tomto směru vyvstávající). Jisté ale je, že Marlowe patřil ke kruhu osobností kolem sira Waltera Raleigha (prvního kuřáka v Anglii, neúspěšného kolonizátora Virginie, a odsouzence za fiktivní spiknutí proti královně Alžbětě), o kterém se říkalo, že holduje ateismu a zaklínačství.

Marlowe byl rovněž svými vrstevníky (především zde myslím jeho spolubydlícího Kyda) označován jako povahově nestálý, nepříjemný prchlivec. Jeho údajné povahové vlastnosti by se shodovaly i se společností, ve které se vyskytoval. Miloval prý hospodské pitky a často se zapojoval do různých rvaček, jež někdy i sám vyvolával. V jedné z takovýchto bitek přišel 30. května roku 1593 sám o život. Opět se vyskytují nepodložené informace o tom, že nebyl zabit náhodou v obyčejné rvačce, ale že byl zavražděn svými nepřáteli (jichž měl kvůli své nestálé a svárlivé povaze mnoho), kteří tuto rvačku vyvolali právě k tomuto účelu.

MARLOWOVA TVORBA:

Marlowova tvorba se započíná roku 1587, kdy byla uvedena jeho první velká hra Tamerlán Veliký. Toto drama se vyznamenává ve vyzdvižení blankversu jako prostředku k vyjádření pocitů postav na vysokou úroveň dramatického umění, čehož v pozdějších letech využil i Shakespeare, jenž jakoby nastupoval po Marlowovi.
Další hrou s tématem hrdiny-světovládce je Maltský Žid.
Hrou z prostředí machiavelské politiky plnou drobných drastických scén je Masakr v Paříži.
Následovaly hry Eduard II. a Dido, královna Kartága.
Nejspíše poslední hrou, kterou Marlowe napsal na sklonku svého krátkého života, je Tragická historie o doktoru Faustovi. Někteří odborníci se však domnívají, že tato hra byla napsána v pořadí jako druhá (tedy po Tamerlánovi Velikém), případně že byla dokonce Marlowovou prvotinou. V tomto ohledu se diskutuje o letech vzniku 1589, 1588, či dokonce datu ještě dřívějším.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: Arnie, 08.04.2010

   
­­­­

Související odkazy

­­­­

Diskuse k životopisu
Christopher Marlowe







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­