Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tato Marlowova hra má pět dějství, mnoho scén a osob a účinkuje v ní chór. Je tedy hrou poměrně hodně náročnou na počet herců i na vybavení scény, protože děj přeskakuje i do exotického prostředí a část se odehrává dokonce na hostině arcibiskupa.

Hra má prolog a epilog, ty jsou veršované a zpívané chórem.

Co se týče stylu psaní hry, je psaná střídavě blankversem a prózou. Próza na rozdíl od blankversu zde slouží komičnosti. Ve verších se koncentruje tragičnost hry. Je ale pravdou, že i některé vážnější scény jsou psané prózou (viz páté dějství - rozhovor Fausta a studentů).

Předpokládá se, že komické prozaické scény jsou dílem jiného autora (či dokonce autorů), neboť do hry úplně nezapadají a ani neodpovídají rázu hry. Možná to byly texty samotných herců, kteří si tyto vsuvky napsali do textu sami, protože správná hra alžbětinské doby se většinou nesměla obejít bez humorných scén, které fungovaly nejen jako odlehčení hry, ale také aby se hra zalíbila i méně náročným šlechticům.

Hlavními postavami Marlowovy hry jsou Faust a Mefistofilis. Co se týče etymologie těchto jmen, jméno Mefisto zůstává etymologicky neobjasněno (možná hebrejské či řecké) a jméno Faust je (podle Jána Boora) původem buď latinské (šťastlivec), nebo německé (Faust = pěst).

Příběh je prostý a v hlavních rysech se shoduje s lidovými pověstmi o Faustovi. Vzdělaný doktor Faust, který touží po vědění, moci a slastech života, uzavře smlouvu s ďáblem na 24 let spokojeného života výměnou za svou duši a tělo. Faust je vláčen mezi dvěma možnostmi, jež symbolizují anděl dobra a anděl zla, tedy mezi touhou po již výše zmíněném luxusu života, nebo pokáním a posmrtném věčném blahu. Boj dobra a zla o Faustovu duši, do které zasahuje kromě Mefistofila i sám Lucifer, nakonec sám Faustus rozhodne ve prospěch zla a věčného zatracení. Končí tedy strašlivou smrtí ve spárech pekla.

Věčné a nekonečné debaty se vedou kolem skutečnosti, je-li dílo náboženské, či ateistické a rouhačské. Pravdou je, že Marlowe použil některé citáty z bible (jež jsou zachovány i v textu latinsky) k ironii skutečností, a dokonce vsadil do úst Faustovi věty o tom, že v peklo nevěří, nicméně konečným odsouzením Fausta za jeho hříchy a možností vysvobození pod podmínkou důvěry v nekonečnou dobrotu Boha hovoří naopak o křesťanské pokoře. Jde tedy jak o dílo náboženské, tak protináboženské, stejně tak jako tragické a zároveň fraškovité.

Tato hra se vyskytuje ve dvou různých exemplářích. První text vyšel tiskem roku 1604, druhý 1616. Není jasné, který ze dvou textů je více autentický, protože původní verze se nezachovala.

POUŽITÁ LITERATURA:

Christopher Marlowe: Doktor Faustus, Lita, Bratislava 1984
Ján Boor: doslov, Lita, Bratislava 1984
Ján Boor: Dráma a divadlo sveta, Tri podoby Fausta, Bratislava
André Maurois: Dějiny Anglie, NLN, Praha 1995
Kenneth O. Morgan: Dějiny Británie, NLN, Praha 1999