ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­­­­
Hodnocení práce slohovky

Aktuální známka: 1.49
Hodnoceno: 678x Prosím, ohodnoť práci

Znásilnění

  • vypravování/povídka

OSNOVA:

I.Jak to začalo
II.1. Proč musel být otec můj "první"
2. Nechci lhát, ale musím
3. Návrat mamky
4. Doktor, má záchrana
III.Ani má vlastní máma mi neuvěřila

Všechno bylo donedávna naprosto bezchybné. Ve škole mi to šlo, doma byl klídek, naši mi najednou všechno dovolovali. Ale to jen do chvíle, než máma odjela do lázní. Jelikož jsme s tátou vždy vycházeli naprosto super, myslela jsem si, že těch 14 dní bez mamky bude nezapomenutelných. Taky že ano, ale v jiném smyslu.

Už druhý den se ke mně táta začal chovat divně, prostě jinak než ke své dceři. Každý den na mě čekal před školou, i když mi bylo už celých 16! Všem jsem byla jen pro smích. Narážky ve škole bych ještě snesla, ale to, co se odehrálo doma první noc, na to nikdy nezapomenu. Psala jsem si úkoly, když vtom jsem zaslechla z obýváku, jak na mě táta křičí, ať jdu dolu za ním. Už na schodech jsem zaslechla podivné zvuky, ale nevěnovala jsem jim pozornost.
Když jsem vešla do pokoje, nevyslovila jsem nic jiného než: "Co to má být!?"
Táta s klidem odpověděl: "Takhle vznikají děti, pojď se dívat, ať se přiučíš, potom nebudeš v posteli jako prkno."
Než jsem stačila cokoliv odpovědět, už mě pevně držel za ruku, abych neutekla.
Tiše jsem se ho zeptala: "Proč mě nutíš se dívat na něco, na co nechci."
Rychle mě však odbyl: "Tohle tě škola nenaučí."
Když se film chýlil ke konci, začal mě osahávat. Vtom jsem zakřičela: "Nesahej na mě, já nechci, ne prosím!"
Zacpal mi pusu a řekl: "Jestli budeš křičet, bude to ještě horší."
Hrozně jsem se bála. Nikdy jsem s žádným klukem nespala, tak jsem ani moc nevěděla, co mě čeká. Zavřela jsem oči a myslela na mamku. Po nekonečných minutách slyším: "Můžeš jít spát, a jestli to zítra někomu řekneš, tak se to bude opakovat, rozumíš!" Celou noc jsem nemohla usnout. Pořád jsem musela myslet na to, jak mě mohl znásilnit můj vlastní táta...

Celou noc jsem nezamhouřila oči. Bylo to taky na mě pěkně znát. Takové kruhy pod očima jsem nikdy neměla. Naštěstí ráno táta odchází do práce dřív, tak jsem se na něj nemusela podívat. Po příchodu do školy jsem měla pocit, jako by se na mě všichni koukali skrz prsty. Hned při první hodině se mi podařilo usnout. Probudil mě až zvonek, který ohlašuje přestávku.
Spolužačka se mě nenápadně ptá: "Prosím tě, co jsi dělala celou noc?"
S odpovědí chvilku váhám, ale nakonec se vymluvím na úplněk. Sice mi očividně nevěří, ale špitne: "Aha, tak to potom jo."
Když už se na víc neptala, hrozně se mi ulevilo. Nikdy jsem nezalhala, neměla jsem lhaní ráda, a teď? Prostě musím, nebo budu mít doma peklo. I když to jsem měla stejně. Po návratu domů se všechno opakovalo. Celých 14 dní, co máma byla pryč. "Po tom" jsem už i vyčerpáním usínala. Ve škole jsem se strašně zhoršila a nikdo neměl nejmenší tušení proč. Poslední den byl však jiný. Nechala jsem se nalákat na tátovu past. Když přišel, řekl mi: "Dneska si uděláme pěkný večer, koupil jsem víno a tvé oblíbené chipsy."
Moc nadšeně jsem mu neodpověděla. Jen jsem zabroukala: "Já můžu víno?"
"Proč bys nemohla?" bleskově odpověděl.
Už jsem mu nic neodpověděla, protože i kdybych řekla, že nechci, tak bych stejně musela. Poslední noc "to" po mně ani nechtěl. Poslal mě i dříve spát s tím, že zítra přijede mamka, tak ať jsem čilá.

"Hurá," zakřičela jsem, když jsem uslyšela do dveří vcházet mamku. Šla jsem se s ní dolů přivítat, ale vtom mi táta říká: "Jdi do svého pokoje, potřebuji si s tvou matkou vážně promluvit!" Sklopila jsem hlavu, otočila se a odešla. Neměla jsem ani nejmenší ponětí, co jí chce říkat. Po necelé hodině slyším své jméno. Obrátím se od stolu a vidím ve dveřích mamku s divným výrazem. Zdání mě neklame, první, co z ní vypadne, mi vyrazí dech: "Už jsi spala s nějakým klukem?" na rovinu se mě zeptá.
Nevím, co jí mám odpovědět. Přemýšlím. Když se zeptá podruhé, odseknu jí že ne.
"Tak zítra půjdeme spolu ke gynekologovi, ten mi to řekne jasně."
Rozbrečím se. Hlavou se mi honí soustu myšlenek. "Proč to chce udělat, copak mi nevěří? Nebo že by ji něco řekl táta? Přeci by se ke svému činu nepřiznal!?"
Máma se mě ani nezeptá, proč brečím a odejde.

Druhý den ráno sedíme v čekárně. Moc milá sestřička se mě zeptá, jestli si přeji mít u sebe při vyšetření mámu. Neváhám a rychle odpovídám že ne. To se samozřejmě mámě nelíbí a spustí na sestřičku: "Přece nepůjde sama, je ještě malá."
Sestřička s úsměvem povídá: "Nemějte strach, slečně už je 16, a takhle velké dívky už sem chodí i bez maminek."
"Ta jí dala," pomyslím si.
Už na mě přišla řada. Po vyšetření se mě pan doktor ptá: "Slečno, už jste měla pohlavní styk?"
Mozek mi radí, ať řeknu pravdu. Tak spustím: "Víte, pane doktore, máma odjela do lázní a já zůstala sama doma jen s tátou..." Sotva jsem to dořekla, rozbrečela jsem se. Ani jsem nemusela pokračovat a panu doktorovi bylo vše jasné.
Jen mi řekl: "Jsem rád, že jste mi to řekla, aspoň vám teď mohu pomoci. Ničeho se nebojte, hned vše oznámím na policii a vy už budete v bezpečí."
Za chvilku už slyším sirény. Muži v oblecích si mě odváží na služebnu, kam později doráží i otec. Ani se na mě nepodívá. Jen se vybavuje s mamkou. Zajímalo by mě, co jí napovídal. Ale to se asi nikdy nedozvím.

Mladý policista mi oznamuje, že budu muset být umístěna do dětského domova. Cuknou mi koutky a já mu s klidným hlasem povídám: "Tam aspoň budu mít klid, a ta noční můra už skončí."
"To ale bude jen po dobu vyšetřování, pak můžete jít k matce, jestli si vás nechá," pokračuje policista.
Žít s mamkou? Určitě lepší než s otcem, ale nevím, jestli lepší než žít v dětském domově, jelikož tam mi nic nebude připomínat těch nekonečných 14 dní. Uplynulo několik týdnů a vyšetřování bylo uzavřeno. Táta dostal 8 let vězení za znásilnění. Myslela jsem si, že si mě vezme k sobě mamka. Ale mýlila jsem se. Při odchodu ze soudní síně na mě zařvala: "Ty lhářko, to kvůli tobě teď bude sedět! Nevím, jak ti někdo může věřit!"
I když to takhle dopadlo, jsem ráda, že právě v té ordinaci jsem se rozhodla vybočit z tátovy "hry". V domově mi nic nechybí. Zabrala jsem i ve škole, takže jsem ani nemusela opakovat ročník. Dodnes mě však mrzí, že mi nevěřila ani vlastní máma.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: Gába, 01.04.2009

   
­­­­

Diskuse ke slohové práci
Znásilnění







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­