Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Arnold Zweig se narodil 10. listopadu roku 1887 v Gross-Glogau (dnes Głogów, Polsko) a zemřel 26. listopadu roku 1968 v Berlíně. Byl to německý prozaik a dramatik, syn židovského sedláře. Studoval v letech 1907-1911 filozofii, dějiny, psychologii, germanistiku, jazyky a dějové umění na univerzitě ve Vratislavi, Mnichově, Berlíně, Göttingenu, Rostocku a Tübingenu. Od roku 1915 prožíval světovou válku v zákopech Belgie, Srbska a Francie, později jako písař tiskového oddílu štábu Východ. Od roku 1919 byl svobodným spisovatelem, do roku 1923 ve Starnbergu a potom v Berlíně. Roku 1933 emigroval přes ČSR, Švýcary, Francii do Palestiny, kde v Haifě prožil 14 let. Roku 1948 se vrátil přes Prahu do Berlína, účastnil se na výstavbě NDR: Přátelil se s L.Fürnbergem. Byl členem Kulturní rady SED a Kult. svazu pro dem. obnovu Německa. V letech 1950-1953 byl prezidentem Německé akademie umění. Roku 1957 byl prezidentem německého PEN - klubu. Obdržel řadu vyznamenání - mimojiné i Leninovou cenu míru - a poct, byl iniciativním účastníkem světového mírového hnutí. Od války trpěl těžkou oční chorobou. Zweigův světonázorový vývoj od abstraktního humanismu (sám se nazval "kulturně konzervativním idealistou a individualistou") k sociálně kritickému pohledu na společnost se odráží v celé jeho tvorbě. Začal drobnějšími formami, psal básně i příležitostné povídky a novely prozrazující vliv jeho uctívaných přátel Freuda a T.Manna. Od psychol. imprese jemných příběhů odlišných individualit přes řešení duševních problémů mladých lidí až k ironií podbarvené analýze upadající civilizace zachytil výstižnou uměl. formou dílčí aspekty současných lidských vztahů. Jeho první literární úspěch zaznamenaly Novely okolo Claudie.
Nejvýznamnější je jeho 5-aktová Hra o seržanta Gríšu (případně Spor o seržanta Gríšu) - předobraz jeho pozdějšího románového cyklu a ostrý protiválečný protest. Jeho eseje se vracejí k tématům dramatickým.
Až ve 40. roce života Zweig dospěl k nejvlastnějšímu žánru své tvorby, románu v tradiční podobě, s mistrovským líčením prostředí a psychologie osob. Vytvořil postupně velký cyklus protiválečných románů, které sepjal názvem Velká válka bílých můžu, kde na osudech jednotlivců vykreslil celou složitou problematiku měšťanské třídy za války a po válce. Jednotlivé díly psal Zweig po ředě. První svazek Dozrál čas představuje hlavního hrdinu Bertina před válkou jako typického intelektuála, který se teprve učí poznávat svět. Druhý svazek Mladá žena z roku 1914 o vnitřním vývoji ženské hrdinky, dobře situované Bertinovy snoubenky, od lhostejnosti ke kritickému protiválečnému postoji připravuje další román Výchova před Verdunem, který strhuje roušku falešného heroismu z válečného dění. Ústředním románem je čtvrtý román Spor o seržanta Gríšu - vylíčení marného boje o prosazení spravedlnosti, boje proti justiční vraždě ruského zajatce, jehož jedinou vinou je pokus o útěk k rodině. Předznamenání staršího dramatu ovlivnilo i tuto fabuli dramaticky. Cyklus pokračuje románem Přestávka v boji o mírových jednáních na přelomu let 1917/18, v němž Bertin někdy zbytečně opakuje své předchozí osudy, a končí románem Nastolení krále, kde Bertin vidí jedinou naději pro budoucnost v ruské revoluci. Plánovaný 7. svazek Ledy se lámou (případně Ledy pukají) již Zweig nedokončil. Zčásti autobiografický cyklus je obrazem výchovy, vývoje měšťanstva k politickému uvědomění a k radikálnímu protiválečnému postoji, děj je nabit konflikty, v nich Zweig nezůstává nestranný. To platí i o ostatních Zweigových dílech, v nich hrdinové po mnoha blouděních přes utopický socialismu, anarchismus, ba sionismus dospívají až k socialismu.

Čtenářský deník

-

Spor o seržanta Gríšu