Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vymezení pojmu a původ názvu

Pojem trop pochází z řeckého slova trópos, které znamená obrat, směr nebo způsob. Tento původní význam výstižně vystihuje podstatu tropu: slovo je významově ?obráceno? jiným směrem, než je jeho základní, doslovné pojmenování.

Trop je základní stylistický a rétorický pojem označující jazykový prostředek, při němž dochází k přenesení významu slova nebo slovního spojení z jeho základního, doslovného významu na význam odvozený, obrazný. Podstatou tropu není změna formy jazykového výrazu, ale změna jeho sémantické (významové) roviny.

V literární teorii a stylistice jsou tropy označovány také jako obrazná pojmenování v užším smyslu, protože právě přenesení významu je jejich základním a určujícím znakem.

Princip fungování tropu

Z hlediska jazykového systému trop pracuje s opozicí denotace a konotace. Zatímco v běžném, neutrálním sdělení slova pojmenovávají skutečnost přímo, u tropů je význam nepřímý, zprostředkovaný a závislý na kontextu.

Přenesený význam nevzniká náhodně, ale je vždy motivovaný určitým vztahem mezi původním a novým pojmenováním. Nejčastěji jde o:

• podobnost
• věcnou souvislost
• vztah části a celku

Tyto vztahy jsou podrobně rozvedeny u hesla Obrazná pojmenování v užším smyslu.

Funkce tropů v textu

Tropy plní v jazykovém projevu několik důležitých funkcí. Především:

• expresivní – zesilují citové zabarvení výrazu
• estetickou – přispívají k obraznosti a působivosti textu
• významotvornou – umožňují zhuštění sdělení a vyjádření složitějších myšlenek

Díky tropům může autor vyjádřit skutečnost názorněji, živěji a často i úsporněji než při doslovném pojmenování.

Tropy a jejich užití

Tropy nejsou omezeny pouze na uměleckou literaturu. Vyskytují se také v publicistice, odborných textech i v každodenní komunikaci. V těchto typech projevů se jejich původní obraznost často oslabuje a některé tropy se postupně stávají součástí ustálené slovní zásoby jazyka.

V lingvistice se pro tento jev používá označení lexikalizovaný trop (často též mrtvá metafora). Jde o výrazy, u nichž si již neuvědomujeme jejich původní obraznost, například nožka stolu, list papíru, uši hrnce. V těchto případech se původně obrazné pojmenování mění v běžné, neutrální označení skutečnosti.

Trop a figura

V literární teorii se tropy vymezují v opozici k figurám. Základní rozdíl mezi těmito pojmy spočívá v tom, že:

• trop mění význam slova
• figura pracuje především s formálním uspořádáním jazykových prostředků, aniž by význam slov zásadně posouvala

Z tohoto důvodu jsou tropy považovány za obrazná pojmenování v užším smyslu.

Moderní pohled na tropy

Moderní lingvistika, zejména kognitivní lingvistika, nahlíží na tropy nikoli pouze jako na ozdobu jazykového projevu, ale jako na základní způsob lidského myšlení. Prostřednictvím metafor a dalších tropů si lidé běžně osvojují a chápou abstraktní pojmy, například když čas vyjadřují pomocí prostorových vztahů (čas běží, máme to před sebou).

Historické pojetí pojmu

Pojem trop má své kořeny v antické rétorice. Za klasického autora vymezení tropů je považován římský rétor Marcus Fabius Quintilianus, jenž trop chápal jako uměleckou změnu vlastního významu slova v jiný význam za účelem ozdoby řeči. Toto pojetí odráží tradiční důraz na estetickou a přesvědčovací funkci jazykových prostředků.