ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­­­­
Hodnocení práce slohovky

Aktuální známka: 1.00
Hodnoceno: 2x Prosím, ohodnoť práci

Svoboda - od první světové války po dnešek

Náš svět není svobodný. Je nadosmrti poznamenaný válkami, bezprávím a utlačováním. Plně svobodní lidé dnes neexistují, jsou svobodní do té míry, co povoluje zákon dané země. Pakliže vypukne válka, musí narukovat, v opačném případě by je čekal trest. Člověk si nemůže žít po svém, neboť denně musí plnit určité povinnosti, které mu jsou mnohdy nepříjemné. Ačkoliv každý by svobodně chtěl žít, nemůže. Zahloubejme se trochu do historie, do období první světové války.

Byl to tenkrát největší světový konflikt, jenž poznamenal životy milionů lidí. Muži byli odtrženi od svých milujících rodin a obléknuti do uniformy. Ještě včera to byli hokynáři, kováři, hostinští, dnes mají v ruce pušku a musí být připraveni umřít pro stát. Pro stát pak umírali ve smrdutých zablácených zákopech, kde je ožírali krysy a červy.

Takhle skončili dříve svobodní lidé, kteří chtěli jen jedno - žít šťastně a spokojeně. Pak začalo takzvané zlaté období 20. let, kdy se lidé pomalu vzpamatovávali z předešlé války. Měli peníze, investovali, cítili se svobodní a bohatí. Pak přišel rok 1929, krach na newyorské burze, spoustě lidem se rozsypal život, přišli o své investované finance, možná byli stále svobodní, ale za jakých podmínek? Přicházeli o byty, o zaměstnání, zkrátka o všechno; zbyla jim jen rodina, která beztak pomře hladem. Mnozí se rozhodli vzít si život, aby nezemřeli hlady. Kam zmizela ta pohoda jako ve 20. letech? Kde jsou ty časy?

Pak se objevil muž, který využil situace a získal si obdiv lidu - Adolf Hitler. Lid sice zachránil od bídy, ale po pár letech ho do ní zase nahnal, když vyvolal další světovou válku - mnohem krvavější a ničivější než tu předešlou, nyní založenou na rasové politice. Především Židé se odteď stali těmi nejnesvobodnějšími lidmi na světě. Museli poslouchat ostatní, rasově čisté, museli jim sloužit a nechat se od nich bít. Židé neměli pro nikoho cenu, byl to jen odpad, ale přeci to byli lidské bytosti - dýchali, dívali se, jedli, pili jako ostatní, a přesto je nikdo za ně nepovažoval. Zatímco Židé byli veřejně terorizováni, na bitevních polích umírali lidé. V blátě, písku, dokonce i ve sněhu padli za svoji vlast v příšerných podmínkách, jako tomu bylo v první válce. Němci dokonce nebojovali jenom za vlast, ale taky za jednoho člověka, Hitlera, skládali to v přísaze. Jak může někdo bojovat a zemřít pro jednoho člověka? Co ostatní? Rodina, domov, kamarádi? Na ty již v přísaze zapomněli...

Po nekonečné válce přišla opravdová svoboda, sice ne jako ve 20. letech, ale přeci jen svoboda, i když pouze v některých zemích. V západní Evropě, kterou obsadili Američani a Britové, si lidé žili jako v bavlnce, bohatí i svobodní. Bohužel východní Evropu, včetně nás, stačili obsadit Sověti vyznávající komunismus, který se jen málo lišil od nacismu. Naštěstí na Židy takový tlak již nebyl, za to na ty, kteří bojovali po boku Angličanů, čekal žalář.
"Bojovali jsme za vlast a teď máme být za to zavření?" mysleli si jistě naši lidé bojující v Anglii.
Ti, co se nevrátili, učinili nejlépe, žili si ve svobodné zemi, dokonce byli i třeba bohatí. Ti, co se vrátili, skončili ve vězení. Komunisté to považovali za zradu, když jste sloužili v jiné armádě než v té sovětské. Není to padlé na hlavu? Hodí se to? Lidé bojující za svou zem a odhodlaní padnout v boji jsou nyní souzeni jako zločinci, tak to je vrchol nesvobody. Komunisté se během svého 40letého působení dopustili mnoha protiprávních přestupků, například když v roce 1968 umožnili vstup Sovětů na naši půdu, kde začali týrat náš lid. Na prostého kolemjdoucího vytáhli i zbraň, jako by to byl nepřítel. Tohle se přeci ve svobodné společnosti nedělá, bohužel tu už zůstali až do pádu režimu, kdy začala svoboda, po níž jsme dlouhá desetiletí toužili.

Přišel Havel, jenž nás vysvobodil od nadvlády nesvobody. Nějaký čas jsme si užívali překrásného klidu, až zase začal zmatek a útlak. Po světě se začal rozmíchávat terorismus, útok na obchodní centrum v New Yorku, zvětšování vlivu islámského státu, znovu začal útisk a nesvoboda. Miliony lidí prchají po moři za svobodou do Evropy před válkou, při tom mnoho z nich zemře a vytoužené svobody se ani nedočká.

Na světě nikdy nemůže existovat opravdová svoboda, kdy bychom si mohli dělat, co chceme. Vždy se najde něco, co si nám stoupne do cesty a my s tím prostě nepohneme.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: ,

   
­­­­

Diskuse ke slohové práci
Svoboda - od první světové války po dnešek







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)