Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Když v březnu armáda mikroskopických nepřátel přitáhla z Číny do České republiky, vláda se rozhodla nic neponechat náhodě. "Jsme ve válce a podle toho se musíme začít chovat," řekl médiím předseda vlády na jedné z tiskových konferencí. Svoje vojsko vyzbrojil namísto útočnými puškami dezinfekcí, k sebeobraně jim poskytl respirátory. Zároveň vyzdvihl důležitost civilistů. "Považuji za nutné, abyste všichni zachovali klid, není důvod k panice. Prosíme, nerabujte obchody, jinak nezbude dostatek jídla pro vojáky." Nakonec premiér se slovy "Bude to vítězství nás všech!" vyzval občany k boji proti koronaviru.

O tom, jak by správný koronabijec měl vypadat, se rozhodla, stejně jako jiné instituce, informovat i naše škola. Co tedy dělá v dnešní době rytíře rytířem?

1. Koronabijec nikdy nejde s davem. Od ostatních si drží odstup minimálně dva metry.
2. Koronabijec nelíbá dámám ruce tak, jak tomu bylo o století dříve. Etiketa se zkrátka změnila a čtrnáctidenní pobyt v karanténě by slečny o vašich sympatiích rozhodně nepřesvědčil.
3. Koronabijec dbá na svoji čistotu. Kdo si nemyje ruce alespoň jednou za půl hodiny, nemůže být rytířem. K co možná nejlepšímu splnění tohoto bodu nám ve škole pomáhaly výstražné cedule na toaletách.
4. Koronabijec necestuje do nepřátelských zemí. Jeho finance by mohly sloužit k modernizaci tamní armády.
5. Koronabijec nenakupuje na čínských e-shopech. S trojským koněm měli neblahou zkušenost již naši předci kolem roku 1200 př.n.l. Tato položka však není pro pasování na rytíře nezbytně nutná, jelikož odborníci přítomnost skryté hrozby v zásilkách popírají.

Navzdory zjevným snahám o potlačení útoku jsme se v posledních dnech dočkali pouze invaze do všech krajů Česka. Přibývající počet zajatých civilistů a vojáků nakonec vládu donutil k přísnějším opatřením, a tak jsme my-žáci byli (ne)donuceni přesunout se do domácích krytů. Prvotní nadšení z pocitu volnosti a anarchie však brzy vystřídalo zklamání ze zavřených sportovišť, kin, klubů, kde jsme se se spolužáky před vypuknutím války scházeli, a také z nové vyučovací platformy TEAMS. Ještě ke všemu nás nepřítel na každém kroku sleduje, byť v lepším případě jen z televize či novin.

Přestože si po vyhlášení karantény připadám jako v zajetí, koronabijec se nikdy nevzdává. Možná se má lidstvo - obklopené miliardou okem neviditelných protivníků - naučit něco nového. V dnešním zrychleném světě někteří z nás zapomněli trávit čas s rodinou, přáteli a dali přednost práci nebo sociálním sítím před kvalitním odpočinkem. Zdá se, že právě teď je čas na změnu. Přeci jenom, co jiného se dá dělat v karanténě?