ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­­­­
Hodnocení práce slohovky

Aktuální známka: 3.17
Hodnoceno: 6x Prosím, ohodnoť práci

Řeč těla aneb mluvíme tělem

Každé dítě a někdy i dospělí jedinci jsou toho názoru, že hovořit se dá pouze ústy. Omyl. Řeč těla nám mnohdy řekne více než slova a může nám prozradit věci zajímavého charakteru. Tělo totiž nedovede lhát, i kdybychom se snažili sebevíc. Noční můra zakomplexovaných podnikatelů, nemyslíte?

Pro upřesnění si vezměme příklad: Takové cukání svalů v obličeji, rozšiřování či zužování zorniček, kapičky potu na obočí nebo i mrkání - to vše jsou znaky, které signalizují, že verbální komunikace si až odporuje s komunikací těla. A i naprostý laik v oboru psychologie pozná, že něco není v pořádku. Přemýšleli jste kupříkladu někdy o tom, že se lépe lže prostřednictvím telefonu? Osoba naproti totiž zcela jistě nemůže vidět náš obličej. Ale jakmile dojde k setkání tváří v tvář, hrozí nebezpečí (či výhoda) již zmiňovaných mikropohybů, které nás pomalu ale jistě mohou prozradit. Jen lidé jako politici, herci či agenti dovedou s tělem natolik spolupracovat, že jejich odhalení je téměř nemožné. Možná se ale ptáte, jestli přece jen není možné řeč těla nějakým způsobem ovlivnit. Trochu snad ano. Kdo chce říkat pravdu a přitom chce působit přesvědčivě, musel by potlačit téměř všechna gesta. A to se daří pouze u gest velkých, a navíc jen zpola. Vždy máme ještě ony zmiňované mikropohyby, jež s námi nedrží za jedno.

Má-li lež fungovat, nejlepší taktikou je zmizení z dohledu nebo komunikace z bezpečné vzdálenosti, popřípadě dívání se jiným směrem. Lhát člověku tváří v tvář je nesmyslné, poněvadž je téměř devětadevadesáti procentní šance, že pozná naši nervozitu a spatří již jmenované mikropohyby.

Nyní se dostáváme k samotným gestům. Představme si člověka, jenž má momentálně dlouhý, mluvený projev před mnoha lidmi. Zaměřme se přitom na jeho ruce...
Úplně propletené prsty signalizují komplikovanou situaci. Člověk v tu chvíli pravděpodobně ani neví, o čem mluví, je velice nervózní a jeho jediným přáním je zmizet lidem z dohledu.
Jakmile palec a ukazováček jedné ruky jemně objímají palec ruky druhé, člověk je pravděpodobně zmatený, byl vyveden z konceptu a ztratil oporu.
Pokud člověk o sebe vzájemně tře bříška prstů, jedná se o člověka stydlivého, nemajícího sebevědomí a pociťujícího i přiměřený strach z dané situace.
Naopak jestliže člověk zdvihá ruce dlaněmi nahoru a má přitom dynamické synchronizované držení těla, je to jednoznačný důkaz sebevědomí a pocitu, že má vše pod kontrolou, takový člověk naprosto přesně ví, o co mu jde, čeho chce dosáhnout a pravděpodobně to i získá.

Signalizace dalších gest je mnohdy naprosto logická a přirozená.
Dlaně obrácené dovnitř ukazují, že člověk k sobě nehodlá nikoho pustit a nestojí o větší otevřenost.
Najednou zjevený prst u úst říká: 'To, co ti tady celou dobu namlouvám, je lež!'
Podepření hlavy rukou synchronizuje: 'Nudím se.'
Prst na čele a přimhouřená oční víčka vykazují zamyšlenost člověka, chce být chvíli sám jen se svými myšlenkami a vyvodit patřičný závěr.
Zdvihnutý prostředníček namířený na druhou osobu znamená prudký a zaslepený útok a argumenty, které míří přímo na cíl; člověk přitom nestojí o to, aby ukázal své slabiny.

Mým cílem nebylo sdělovat vám, jak co nejefektivněji lhát. Snažím se zamyslet nad tím, zda je řeč těla pozitivní, či negativní záležitostí. Nestojím o to, aby se mnou všichni souhlasili, to by se také nikdy nestalo. Ale většina mi dá nejspíš za pravdu, že pozitivních úkazů je značnější část. Všeobecně se ví, že lhát se nemá. A i když už se lže prostřednictvím telefonů a v dnešním světě i počítačů, osobně to tak snadné není. Jistě, tělo na nás sice prozradí mnohé, co by mělo raději zůstat tajemstvím, ale pokud se člověk se svým tělem naučí hezky manipulovat, vytvoří se dokonalá souhra verbální i nonverbální komunikace. Člověk potom zcela jistě působí kultivovaně, inteligentně. Naučit se pracovat se svým tělem není vůbec složitá věc, vlastně je to způsob logický, přirozený a ve většině případů i reflexivní.
Najdou se i po tomhle zamyšlení takoví jedinci, kteří jsou toho názoru, že verbální projev je nejspolehlivějším prostředkem komunikace?

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: ,

   
­­­­

Diskuse ke slohové práci
Řeč těla aneb mluvíme tělem







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)