ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

   
­­­­
Hodnocení práce slohovky

Aktuální známka: 2.48
Hodnoceno: 25x Prosím, ohodnoť práci

Moje školní léta

- zamyšlení formou vyprávění

Jaká byla má školní léta? Byla jsem oblíbená? Stala jsem se premiantkou třídy? Nad těmito otázkami jsem přemýšlela už mockrát, ale moc si toho nepamatuji. Tato úvaha mě ale přinutila zamyslet se hlouběji a sepsat mé myšlenky a pochvaly - snad ne žádné trable - na papír.
Do školy jsem se jako malá hodně těšila. A kdo ne, když ještě nevěděl, co ho čeká? Do 1. třídy jsem šla 1. září roku 1995 v Ostravě-Dubině. S hlavou hrdě vztyčenou jsem vešla do třídy 1.J., na dveřích s usmívající se veverkou. První hodina byla velmi zábavná a já jsem v tu chvíli znala tolik jmen, jako za mých prvních šest let dohromady. Seděla jsem vedle copaté Lenky, ze které se brzy stala má nejlepší kamarádka. Naši třídní paní učitelku Kabátovou jsem měla hodně ráda. Mě měli učitelé také rádi. Pořád jsem zlobila. Naštěstí to neovlivnil můj prospěch, který byl někdy až podezřel dobrý. Ta zlatá spolužačka Lenka!
Po třech letech mé povinné školní docházky se naše rodina rozhodla odstěhovat se do Šenova. Cože? Já nevěřila svým uším. Kde si najdu nové kamarády? Odstěhovat se do rodinného domku? Nechtělo se mi z rodné Ostravy, ale přesto jsme se v červenci roku 1998 odstěhovali. Hledání nových přátel bylo jednodušší, než jsem čekala. Všichni na mě byli milí a ve všem mi pomáhali. Vyrostla jsem se zlobivé holčičky na hodnou mladou dívku, které nechyběl smysl pro humor.
Brzy jsem si na nový kolektiv zvykla a bylo pro mě těžké jít do šesté třídy. Zase nové tváře, třídní učitel a ke všemu nové těžší předměty. Náš nový kolektiv se často shlukoval do menších hloučků, ale postupně se ledy prolomily a z nás se stala super parta. Naše třídní paní učitelka Mariana Gazdíková byla ta nejlepší profesorka a brzy nás seznámila s novou přípravou výuky. Už na začátku pobytu na této škole naše třída projevovala velký zájem o sport, kdy našimi největšími úspěchy byla většinou poslední místa na všech školních akcích. Nejlépe se to projevilo na Dni Země, kde jsme se jako jediná třída vždy ztratili a přišli o několik hodin později. Někdo být poslední musí, jen byla smůla, že jsme to byli vždy my!
S naší třídou jsem zažila spoustu legrace. Ať už na Dni Země, na různých sportovních turnajích nebo na školních výletech, odkud jsme si vždy přivezli nejenom veselé zážitky ale i pár malérů. Jinak musím dodat, že jsme jako třídní kolektiv perfektní a ve všem si pomůžeme, hlavně pří písemných pracích. Ne, to byl vtip! Většina z nás školní povinnosti plnila a učila se výborně. Já se doma učím jen občas, většinu učiva zachytím už ve škole a doma si probíranou látku jen zopakuji. S matematikou a fyzikou mi pomáhá můj starší bratr Pavel, což je velká výhoda. Nebo snad ne!?
Občas přemýšlím i nad otázkou, zda-li mě škola vůbec baví... Chodím do ní ráda nebo jen z povinnosti? Popravdě se do školy těším a určité předměty mě hodně zajímají. Baví mě hlavně jazyky, kterých se na střední škole učím včetně češtiny tři. Je to docela náročné. Neumím ani rodnou češtinu, natož tak ještě němčinu a angličtinu.
Když skončily roky mé povinné školní docházky, nastal u mě dost skličující pocit, že se s mou třídou nebudu vídat denně ve školních lavicích. Zažili jsme spolu příjemné chvíle a vzpomínky a zážitky zůstanou. Společně jsme potrápili učitele, společně jsem naší třídě dali dobré jméno. Náš kolektiv mi bude hodně scházet, ale život jde dál a my nemůžeme zůstat v deváté třídě napořád. Přesto jsem se ale na nové tváře na střední škole těšila. Už aby skončily letní prázdniny! Ne, to bych nikdy neřekla!
Letní prázdniny se blížily ke konci a mně se čím dál víc do školy nechtělo. Když mi ráno 3. září - tímto dnem začal nový školní rok - zazvonil budík, přepadl mě pocit úzkosti a deprese. Nemohla jsem ale zůstat doma, tak ač jsem chtěla nebo ne, stála jsem před Obchodní Akademií a pomalými krůčky vešla dovnitř. Vstoupila jsem do třídy 1.B. a všechny pohledy se na mě upřely, to vážně nenávidím. Nikde jinde nebylo volné místo, jenom v první lavici vedle modrooké blondýnky. Chtěla jsem udělat scénu, že do první lavice mě nedostanou ani náhodou, ale nic jiného mi nezbývalo, tak jsem se s těžkým srdcem odebrala sednout si vedle Hanky, jak se mi později ta blondýnka představila. Po zvonění přišla do třídy naše třídní paní profesorka Monika Kocháňová. Seznámila nás mezi sebou, s výukou a celkově s celou školou. Tak začal první den mého života na střední škole.
Musím ale říct, že se z nás stala třída se smyslem pro humor. Po pár dnech jsme se všichni oťukali a bylo vše na nejlepší cestě. Profesoři nás neradi učili a neměli nás příliš v lásce. Byli jsme prostě jenom příliš hluční a nepořádní. Jelikož je za mnou teprve první rok na střední škole, nezažili jsme mimo školu moc akcí, ale i tak věřím, že když už se na nějakou vypravíme, bude určitě na co vzpomínat.
Po střední škole bych šla ráda na vysokou školu ekonomickou nebo studovala jazyky. To je ale daleko a na přemýšlení o studiu mám dost času. Jen doufám, že si najdu čas i na mé kamarády ze základní i střední školy a budeme i nadále tak skvělá parta jako doteď.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: ,

­­­­

Diskuse ke slohové práci
Moje školní léta







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)