Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Co si první představím pod slovem závist? Vybaví se mi představa mít věc, majetek nebo lidskou vlastnost někoho druhého. Podle mého názoru v životě záviděl každý aspoň trochu.

"Tak tuhle věcičku bych hrozně chtěl, to ti tedy závidím, ty jeden..." asi někdy řekl nebo si pomyslel, třeba jen ironicky, každý z nás. Dalo by se to považovat za zdravou závist něco si přát a tímto jen prohlásit, že by se nám taková věc rovněž hodila.
Horší případ nastane, když začneme dotyčnému tvrdit, že se mu konkrétní věc nebo cokoliv, co mu závidíme, nehodí nebo je k ničemu. Zkrátka, závidíme v takové míře, že již musíme pomlouvat, abychom měli pocit postradatelnosti nad danou věcí. Vsugerujeme si myšlenku, že daný předmět je k ničemu. Znám osobně lidi, co jsou závistí doslova "postižení" od narození nebo přinejmenším od věku, kdy mají co závidět. Například jsem dostal k Vánocům PC. Kamarád přišel mezi svátky na návštěvu a místo konstatování, že mi počítač přeje, jen pronesl, že by nic takového nechtěl, že s tím budu mít víc starostí než užitku apod. Slova, která nepotěší... Člověk neví, co si o tom má pak myslet, když někdo závidí ostatním věci, které už sám vlastní, ale nepřeje si, aby je měli i druzí.

Závist může vést až k tomu, že by se člověk mohl uchýlit ke kriminalitě a začít si vytoužené věci brát bez dovolení sám. To se ale dostáváme do mnohem závažnější situace než jen nepřát někomu vlastnit to, na co má právo.
Záviďte si, co chcete, ale hlavně potichu ve své mysli, a neberte ostatním to, na co si poctivě našetřili, nebo dostali od jiných darem.