Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jak se v dnešní době dorozumíváme? To by se naši předci divili! Žádná milostná psaníčka, jak tomu bylo ještě před 20 lety. V současnosti jsou v módě zejména SMS nebo ICQ. A to je zřejmě důvod, proč jsou vztahy mezi lidmi dnes horší než dřív. Trávíme spolu až příliš mnoho času při virtuální komunikaci. Je to stejné, jako kdybychom spolu byli každý den minimálně šest hodin venku. Dříve nebo později nám náš přítel začne lézt na nervy a kamarádství je rázem v troskách.

Ale najdeme tu i kladné body. Například potřebujeme-li něco nutně vyřešit, stačí sáhnout po mobilu nebo si jen sednout k počítači a za pár minut je po problému. Musíme pouze užívat virtuální svět s rozmyslem.

Já osobně se bez Internetu obejdu, když musím, avšak bez mobilu už to prostě nejde. To si představit opravdu nedovedu. Na Internetu si nejčastěji vyhledávám muziku nebo filmy. Jen zřídkakdy si pak píši s kamarády přes ICQ nebo jiné, podobné služby.

Domnívám se, že nejhorší věcí celosvětové sítě je seznamování. Někdo vám napíše, že se mu podle fotek moc líbíte, ale jak to může poznat jen z (mnohdy navíc ještě upravených) obrázků, to opravdu nechápu. Mám spoustu kamarádek, jež si myslí, že v "normálním" světě je žádný chlapec nechce, a tak se pouští do tohoto nebezpečného světa plného pedofilů a jiných deviantů. Pravda, občas se jim podaří se s někým normálním seznámit. Pak se od holek dozvídám, jak je ten jejich nový objev úžasný. Jsem potom na vážkách, zdali se nepletu a internetová seznamka přeci jen nemá něco do sebe. Avšak zádrhel se vyskytne vzápětí. Kamarádky, naprosto zhroucené, mi vyprávějí průběh první a obvykle také poslední schůzky... Po hodinách, kdy si psali samá něžná slůvka a říkali si, jak je ten jejich protějšek skvělý, si nemají venku co říct a jejich vztah končí již na svém počátku. Vypsali si vše po Internetu a konverzace z očí do očí mezi nimi pak vázla. Nemají co objevovat, vše už o sobě prakticky vědí.

Internet k našemu životu rozhodně patří, s tím nic nenadělám. Ale někdy bych si opravdu moc přála dostat milostný dopis poštou, jako dostávala moje maminka zamlada. Zažít to očekávání, spěch domů s klíči od schránky v ruce...někdy zklamání, že dopis nepřišel, jindy naopak radost a štěstí, že mi milovaná bytost napsala. Třeba se i v našem moderním světě najde nějaký romantik, který mi napíše, vybere hezkou známku a dopis vhodí do schránky. Zázraky se přeci dějí, ne?