ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

   
­­­­
Hodnocení práce slohovky

Aktuální známka: ---
Hodnoceno: 0x Prosím, ohodnoť práci

Jakou roli hrají v mém životě muži?

- zamyšlení s prvky vypravování

Jednou jsem šla s maminkou po Příbrami a náhle jsem spatřila toho nejhezčího kluka na světě. Musel být i hodný, protože se angažoval ve sbírce na pomoc postiženým dětem. Chvíli jsme se na sebe se zájmem dívali a usmívali se. Chtěla jsem mu říci své jméno...seznámit se. Nicméně jsem to nedokázala. Nebyla jsem tolik smělá. Poté už jsme museli jít, ale já byla jako omámená. To, co přišlo pak, nenapadlo by mne ani v nejdivočejších snech...

Neuběhly ani dva měsíce, když jsem si koupila časopis Bravo. Otáčela jsem stránku po stránce a můj pohled padl na článek, v němž se svěřoval mladý kluk. Nevěřila jsem vlastním očím. Byla tam popsaná právě "naše situace"! Je to už dost let, avšak já si to pamatuji, jako by to bylo předevčírem. Nějaký mladík si zoufal z toho, že poznal dívku, jejíž jméno ani nezná. Jednu pasáž si pamatuji zcela přesně: "Když jsem se otočil, byla pryč." Bylo mi víc než jasné, že ta dívka jsem já. Nepochybovala jsem ani v nejmenším. Zmocnila se mě radost, ale zároveň notná dávka zoufalství. Šance, že bych onoho chlapce opět spatřila, byla mizivá. Mrzelo mě to, jenomže život šel dál...

Jak vidno, má první zkušenost s opačným pohlavím nedopadla přesně dle mých představ.
Jakou roli tedy hrají muži v mém životě? Na tuto otázku bych před několika roky odvětila, že téměř žádnou. Neměla jsem přítele, otce ani kamaráda. Mnohokrát jsem se jen tak procházela po ulicích a hleděla na zamilované páry sedící kdesi na lavičkách v parku. Mít tak někoho, alespoň kamaráda z dětských let, to byly mé největší touhy. Jistě. Jednoho jsem měla. Je to hodně dávno. Mohlo mi být tak osm nebo devět let, přičemž jemu jen o něco méně. Možná by se leckdo mohl divit, kdybych hned z úvodu poznamenala, že se jedná o mého nynějšího přítele, muže, jehož nadevše miluji. Jde o zvláštní souhru náhod, to bych však předbíhala. Nemám tušení, z jakého důvodu jsme tehdy přerušili veškerou naši komunikaci. Měli jsme toho tolik společného, také to, že jsme oba patřili spíše k těm tichým, introvertním žákům, kteří si nechali leccos líbit. Musím podotknouti, že dodnes nevím, proč došlo k takovému odcizení.

Po několika letech jsem pocítila něco, co by se pouze stěží dalo přirovnávat k lásce. Ač mi bylo teprve dvanáct let, bezhlavě jsem se zamilovala do svého vrstevníka. Alespoň jsem se tak domnívala. Další muž proplouvající mým skomírajícím bytím si získal část mého já. On pro mne představoval ztělesnění dokonalosti. Pohledný, urostlý, obdivuhodný ve všech směrech. Přestože mi nikdy nedal ani sebemenší naději, doufat jsem nepřestala. On nepatřil k těm, kteří si dokázali všimnout obyčejných dívek. A já obyčejná byla. Jedna z milionu. Však jsem ho také nemilovala upřímnou láskou. Vím, že šlo o poblouznění, ale rozhodně ne o milování. Chodíval do devátého ročníku, stále obklopen kamarády, kteří se vyžívali v ponižování slabších. Jeho třída a já jsme byli věční rivalové. Navzdory tomu jsem po jejich odchodu pocítila jakési sevření. Byli to patnáctiletí kluci, školní elita, kteří se zároveň stali nedílnou součástí mě samé. Nechápala jsem proč, ale v červnu, když se loučili se školou, jsem uronila nejednu slzu.

Střední škola mi dala mnohé. Zde jsem se již necítila jako odporný vyvrženec, nýbrž spolužáci i ostatní kluci a holky mě brali takovou, já jsem. Má první opravdová láska byla však omylem. Mnoho jsem vytrpěla pro muže, jenž city jemu nabízené nepřijal. Tři dlouhá léta jsem ho milovala. Nejprve to všichni věděli. Jak plynul čas a vše odeznívalo, láska vykřičená do světa se stala tajemstvím. Nebylo to proto, že bych se styděla za milování, ale proto, abych zapomněla. Již jsem neměla potřebu dávat znát svou lásku celému národu. Byla jen moje. Moje a nikoho jiného. Poté už jsem si nepustila k tělu žádného muže... Až na jednoho...

Ano, je to on, můj dětský kamarád. Jeho nyní miluji ze všech mužů nejvíce a má pro mne z nich největšího významu. I přes prvotní mnohá nedorozumění jsme se dokázali sjednotit a spojit láskou.

Jako zakončení této práce bych chtěla ještě dodat, že můj vztah k mužům se po dlouhé roky vyvíjel. Setkal se s pozitivitou i negativitou a já samotná stále nedokáži přesvědčivě a s čistým svědomím vyjádřit myšlenku, jakou roli skutečně hrají muži v mém životě...

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: zuzissek, 05.04.2009

­­­­

Diskuse ke slohové práci
Jakou roli hrají v mém životě muži?







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­