Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Hudba a já? Považuji se za hudebního fanatika a eklektika, což znamená to, že hudbu jednoduše zbožňuji a je jedno, jestli se jedná o Vivaldiho, skupinu ABBA nebo Tomáše Kluse. Jak říká jeden známý reklamní slogan: "Když ji miluješ, není co řešit!"

Už odmalička mě a každého z nás hudba provází životem. Nejprve to byly jednoduché dětské písničky z úst maminky, později z úst našich paní učitelek v mateřské školce. V předškolním věku přišly hity jako Chytila jsem na pasece žížalu, Pasu pasu písničky nebo Holčička jahodová. Na Dádě jsme prostě "ulítávali" všichni!

V pubertálním věku je právě hudba to, čím se prvotně léčí nešťastná láska. Když je mi smutno, ztracená bloudím dál svým snem. Zamilovaná si říkám, že až mě budeš chtít, já budu mít, co žádný nemá. A na konci školního roku si výskám: Skončili jsme, jasná zpráva! Jednoduše řečeno - jednou je hůř, jednou je líp a jednou jsi dole, jednou nahoře.

Hudbu vnímám někdy jako relaxaci, jindy jako vyjádření smutku, radosti, lásky a nenávisti. Hudba je prostě součást našeho každodenního života. Ať už úmyslně, či neúmyslně. Každý zážitek nebo činnost je spojena s melodií. Od nakupování v supermarketu až po hlášení obecního rozhlasu. A kolik párů má svou vlastní zamilovanou píseň? To je důkaz toho, že hudba není pouze součástí životního stylu či momentální nálady, ale její funkcí je i role učitelky. Hudba totiž mimo jiné učí naše srdce nové melodie pro harmonii lásky, a to je - hlavně na jaře - také jedna z jejích úžasných schopností.