Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Když by se mne ještě před pár lety někdo zeptal, co se mi vybaví, když se řekne divadlo, asi by mě nenapadlo nic jeného, než že to jsou ta nudná představení, na která jsme museli chodit se školou. Teď bych se za tu odpověď nejspíš styděla, ale myslím, že tak by odpověděla většina z nás, v té době malých puberťáků.
Pojďme se na to ale podívat trochu jinak. Pro nás možná prosezená hodina nudy může pro divadelníky znamenat dlouhou dobu, možná i roky těžké práce. Ptáte se proč? Co je na tom tak těžkého naučit se zpaměti pár vět? Na tom možná zas tak nic těžkého není, to máte pravdu, ale zkuste si stoupnout na jeviště a odříkat naučené fráze... No myslím, že byste diváky zaujali tak maximálně na 5 minut a pak by začali pomalu ale jistě usínat.
Takže o tom to přeci jen nebude. Chce to akci a jistě všichni známe fyzikální zákon akce a reakce. No a reakcí je právě doslovná reakce obecenstva. Pokud je slyšet smích, je to v pohodě, ale pokud neustálé žvanění, tak to je už poněkud horší. Nejenže tím dáme najevo, že se nudíme, ale ještě rušíme ostatní a ty to třeba může zajímat. A hercům se tím taky zrovna dvakrát nezavděčíme. Tak alespoň buďme zticha, když už za tím vězí tolik práce.
Ptáte se kolik? Tak nakoukneme do zákulisí. Naučit se text. No jo, ale z čeho? Scénář! To je jedna z nejdůležitějších věcí celého divadla, alespoň v některých případech. Pro scénář je třeba nápad nebo podklad, který není zas tak lehké sehnat.
Říkám si, vždyť nápadů by bylo spousta. No jo. To by sice bylo, ale dotáhnout je až do konce, to chce pořádné nervy. Napsat příběh, přepsat ho do dialogu, upravit si ho tak akorát do pusy a tak dále, a tak dále...
Nezapomeňme ovšem na scénu! Je potřeba vymyslet a nakreslit kulisy, kostýmy, mít správné osvětlení a hudbu. Prostě dát tomu takříkajíc pořádný šmrnc.
Myslím, že tohle už je práce více jak na rok. Možná by mohl někdo namítnout, že je to jejich povolání a nic jiného na práci nemají. Profíci nejspíš ne, ale co takhle ochotnické divadlo? Většina z nich má k tomu ještě svoji práci. V mém případě školu. Já hraji pro radost - jak sobě, tak Vám!