Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Les mám velmi ráda. Beru ho jako klidnou část svého života. Znám hodně lidí, kteří si do něj chodí zarelaxovat od běžného městského shonu a stresu.
Naposledy jsem byla v lese nedávno, když tu byla rodinná návštěva z Řecka. Přijela teta Mirka se sestřenicí Kristýnou. Protože jsou rodné Češky a na jih se "jen" přestěhovali, mají svou rodnou zem velmi rády. Proto jsme se s nimi domluvili, že si uděláme výlet na Háj a zpříjemníme si tím odpoledne.
Tento píběh je starý asi jeden a půl měsíce, ale přesto je pořád komický. I když tu teta byla už nespočtněkrát, nejspíš pořád nevěděla, jak se obléknout do lesa. Přišla k nám totiž v silinových punčocháčích, polodlouhé upnuté sukni a v botách na pěticentimetrovém podpatku. Při spatření tohoto "výjevu" jsem se musela smát, táta jen sakrasticky prohodil: "No, to snad Mirko nemyslíš vážně?!" a maminka si jen povzdechla: "No tak co, aspoň bude sranda."
Tak jsme se vydali na půldenní výlet. Teta s Kristýnou byly uchváceny z krásy lesa, žloutnoucího listí a vůně hub. Ale tato idylka nevydržela bohužel dlouho. Za chvíli to za námi začalo skučet ve stylu: "Au, au, moje nohy, mám strašné puchýře, to bude asi tím nezvykem na dlouhé pochody." Jen jsem se ušklíbla a šli jsme dál.
Přední upozornění na bolest ovšem zanechalo následky a za chvíli už tátova sestra "ťapkala" po lese bosky. Byl to opravdu fascinující pohled na její zbědované poškrábané nohy v roztrhaných silonkách.
Po slavnostním a tolik očekávaném příchodu na vrchol kopce se už nikomu nechtělo zpět. Tak krásný pohled z perspektivy na Šumperk a okolní nádherné lesy se poskytne opravdu málokdy.
Asi po hodině, kdy proběhlo malé občerstvení a odpočnutí noh, jsme se vydali na cestu zpátky k domovu.
Tento výlet byl pro mě opravdu vydařený a především legrační, i když to ode mě není zrovna pěkné. Kdykoliv vyhlédnu z okna a naskytne se mi pohled na rozhlednu, vykouzlí se mi na tváři šibalský úsměv.