Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• aneb jak uvažuje moje taška

OSNOVA:

1. Jak se vidím sama?
2. Jak mě může vidět majitel?
3. K čemu tohle všechno?
4. Co bude dál?

Tak jako může sám sebe vidět kterýkoliv člověk, může samu sebe vidět i taška. Já jsem taška, která není ani kvalitní ani pěkná. Prostě normální obyčejná taška. Svému majiteli ale dovedu posloužit...tedy alespoň si to myslím. On by mě za to měl na rukou nosit a ne se ke mně chovat takto.

Vidí mě jen jako kus hadru, obyčejnou tašku, jakých je všude spousta. Ale i já bych takhle mohla vidět lidi - jako nějaké zlobry, kteří se neumí chovat k ostatním věcem. Já jsem zažila svého majitele se smát i plakat a po téhle zkušenosti bych se k němu nedokázala chovat tak, jako on se chová ke mně. Tak proč to jemu problém nedělá? Hází se mnou, kope do mě a je na mě zlý.

A tak si sama pokládám otázku, jestli je tohle všechno normální? Děje se tohle i ostatním taškám? Můj majitel má jediné štěstí, že neumím všechno to, co umí lidé. Jen si to představte, kopala bych ho do zad, lila na něj vodu, cpala do něj zbytečnosti, až by praskl, a další věci, které mi dělá. Ale to je jen kdyby. V reálu jsem jenom věc, která nemá nohy, ruce ani nic, čím by mohla svému majiteli způsobit odplatu. Prostě obyčejná taška.

Stejně jako lidé musí i tašky myslet na budoucnost. Jenže já když si položím otázku, co bude dál, dostanu vždy jasnou odpověď. Žádná změna - i nadále budu nosit papíry, dál budu jen kusem hadru a nebudu se moci mstít. Nechápu, jak mohou lidé tak dlouho uvažovat nad budoucností. Vždyť je to prosté. Taška jsi a taškou zůstaneš.

Jak nad tím tak přemýšlím, zamýšlím se nad otázkou, jestli lidem někdy dojde, jak moc pro ně tašky znamenají a co by bez nich vlastně dělali. Zkuste si ty vaše těžké papíry nosit v igelitových taškách nebo jen v ruce. Nejde to, že? Nechtěli byste se k nám chovat slušně? Vydržely bychom déle a třeba by nás náš život i bavil. Já v tom mám jasno, a co vy?