Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• vypravování/reportáž o sbírce kalendářů pro Adama

Je čtvrtý leden a já, jak už tomu u mladých lidí bývá, bezmyšlenkovitě projíždím na vlnách internetu, konkrétně na Facebooku. Tu mi na očích spočine příspěvek od neziskové organizace Splněné dětské přání, kde bylo velkými písmeny napsáno: STARÉ KALENDÁŘE? NEVYHAZUJTE!
Začetla jsem se tedy do komentářů pod obrázkem malého sympatického kluka s kalendáři kolem něj. Docela rychle zjišťuji podrobnosti: Maminka Daniela prosí o pomoc! Její syn je autista a sbírá kalendáře, ze kterých si pamatuje data; miluje čísla a každý den mu maminka musí obstarat jeden nový kalendář, což je pro ni dosti složité vzhledem k tomu, že si syn Adam pamatuje, které již má a které ne.
Cože? Jen staré kalendáře mohou pomoci této rodině? Jdeme s holkami do akce!

Ještě ten večer dělám plakátek a hned v pondělí rozjíždím velkou věc - sbírku kalendářů pro Adama. Jdu se domluvit na obecní úřad Vražné, kde znám jednu ochotnou paní a prosím ji o vyvěšení plakátku na stránky obce, na úřední desku a také na nástěnku naproti poště. Získávám ještě svolení pro výlep letáků v obci, aby se okruh sbírajících lidí rozšířil. Leták posílám všem známým s prosbou o pomoc při sběru.

Všichni sbírají jako zběsilí, před týdnem skončil kalendářní rok a všichni mají doma minimálně jeden kalendář - za to dám ruku do ohně! A když je to navíc pro dobrou věc?

Strhává se lavina solidarity a vzájemné blízkosti. Najednou ty lidi něco spojuje a jsou to nejen kalendáře, ale i vědomí pomoci, vědomí, že je někde někdo, kdo potřebuje jejich podporu. A to je silné pouto. Lidé rádi pomáhají, jen většinou neví kde a komu, a proto je třeba je k činům trochu popostrčit. A to my skauti umíme.

Jednou k večeru mi volá sama starostka obce. Říkám si: Asi nějaký průšvih... Ale ne, to jen poděkování za iniciativu a také informace, že lidé opravdu sbírají a sbírají. Dokonce chodí zprávy a telefonáty na obec, zdali mohou poslat balíček s kalendáři na obecní adresu. Bylo rovněž úplně spontánně zřízeno nové sběrné místo v Hranicích na Moravě ve zdejší vinárně.

Ke konci měsíce píšu další list, tentokrát s velkým poděkováním těm, kdo se sbírky zúčastnili a taky s oznámením, že sbírka poslední den v měsíci končí.
V pátek 31. ledna 2020 si jedu pro kalendáře na obec. Počítám s jednou velkou krabicí, ale to jsem se spletla. Na obci je velká hora kalendářů, krabice, tašky, balíky a zase krabice. To vše plné kalendářů. Jedna místní maminka mi ještě koncem týdne přiváží druhou várku kalendářů z hranické vinárny (těchto kalendářů je okolo 400 kusů a vytřídí se z nich něco přes 200 kalendářů).

Tak jsou kalendáře u nás doma a je nutné je přebrat, ať pak neposíláme Adamovi některý dvakrát. Třídění je hodně o paměti, ale také o zručnosti.

Třídíme!!! Je jich spousta, takovou lavinu jsme fakt nečekaly. Na jednu hromadu dáváme ty, které jsou jen jednou, další házíme pryč. Je to celkem fuška. Práce nám zabere dvě hodiny. Mnohde v taškách nacházíme i hasičské předměty, to proto, že Adam touží stát se hasičem, jako jím je jeho otec. Máme z toho velkou radost.

Konečně je hotovo. Z nezměrného množství se vytřídilo přes 600 kalendářů, které se budou posílat a cirka 200 kusů, které se nashromáždily vícekrát. Tyto krabice balíme do černé plastové obalové pásky. Zasíláme je expresní přepravou TOPTRANS v Šenově u Nového Jičína. Na druhý den mi přichází zpráva, že náklaďák zásilku doručil. Mise splněna!

Autistickému chlapci Adamovi, kterému je 9 let, jsme neváhali pomoci i přes velkou vzdálenost, která nás dělí (Severní Morava - České Budějovice).
Děkujeme za ochotu pomáhat i za pomoc všech zúčastněných. Maminka Adama je skvělá žena, které fandíme.

Neváhejte pomáhat, pokud máte kde a komu!