Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Žijeme v sociální společnosti. Sociální společnost? Zní to poměrně vznešeně, to ano. Ale co to doopravdy znamená? Stejná práva pro všechny? Bez rozdílu? Ano, i tak bývá pravá sociální společnost definována. Je to ale správné? Mělo by to tak být? V prosinci minulého roku byl z vězení na svobodu propuštěn psychicky nemocný vrah čtyř mladých žen. Svůj trest si "odseděl", je volný a má stejná práva jako ostatní. Je to ale správné? Mělo by to tak být?
Podle soudců ano, to už víme. Takový verdikt nebývá pravidlem, ale ze zákona je možný. Naše zákony jsou takové, ostatně jako zákony celého sociálního světa. Správná sociální společnost totiž nikdy nenechá slabšího jedince na holičkách. Ať už se jedná o dítě, které nedisponuje takovým potenciálem, aby mohlo studovat na výběrové škole nebo o vraha, proti kterému teď stojí celý svět.
Ale opravdu? Stojí proti němu celý svět? Ne, nestojí. Ale možná by stát měl. Ve správné sociální společnosti totiž žijí lidé se sociálními názory, kteří se "slabšího" jedince zastávají. Zřejmě mají pravdu v tom, že naším vnitřním odsouzením tohoto člověka se nic nevrátí ani nevylepší. To jistě ne, ale možná by nebylo od věci zamyslet se nad tím, kam to vede. Tím, že se stírají rozdíly mezi silným a slabším, se částečně stírají rozdíly i mezi dobrým a špatným. A vražda je špatná.
Životní příběh tohoto muže je protkán utrpením. Nejdříve trpěly jeho oběti, pak rodiny jeho obětí a po odhalení bezpochyby i jeho vlastní rodina, i když té společnost kupodivu žádnou vinu nedává. Možná za to nemůžou. Možná za to nemůže ani vrah sám, je přece nemocný. Ale tak kdo potom? První dva argumenty společnost řeší dost intenzivně. Ale na závěrečnou otázku se bohužel často zapomíná.
Jako malá jsem měla jasno. Oko za oko, zub za zub. Někdy jsem sice, jako všechny děti, praktikovala oko za dvě oči a zub za dva zuby (ne doslova, samozřejmě), ale z toho jsem rychle vyrostla. Neměla jsem ráda, když mi někdo ubližoval, protože to se nesmí, to je špatné. Bylo to jednoduché. Když mi někdo vzal bonbon, tak jsem mu taky vzala bonbon. Když mě někdo bouchl, tak jsem ho taky bouchla. A kdyby mě někdo bouchl a já mu to nemohla vrátit, tak by ho měl bouchnout pan policajt, protože ti jsou tady od toho. No, a kdyby mě někdo zabil, ...
Naturální společnost by takového člověka nenechala svobodně žít.