Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Taková všední věc jako přechod pro chodce se nestává často předmětem našich myšlenek. O to může být zamyšlení nad takovou zdánlivě běžnou věcí zajímavější.

Na přechodu pro chodce, ač se to na první pohled nezdá, se můžou výborně projevit vlastnosti lidí nebo jejich styl života. Vezměme to od začátku. Jen samotný fakt, že člověk přechod použije, nám o něm leccos říká. A naopak nepoužití přechodu v místě, kde je možné jej použít, nám klade mnohé otázky. Myslíte, že člověk někam spěchá? Neuvědomuje si možné následky svého chování? Nebo mu zkrátka nezáleží na zdraví?

Někdy je zajímavé jen tak pozorovat lidi přecházející přes silnici. Jakožto člověku trávícímu značnou část svého života na autobusové zastávce se mi tato podívaná nezřídka poštěstí. Se zájmem sleduji jejich rychlost, styl chůze, způsob vyhýbání (popřípadě nevyhýbání) se ostatním chodcům...

Obzvláště zajímavá je chvilka mezi momentem, kdy se na semaforu objeví zelená, a momentem, kdy se dá dav lidí do pohybu. Nechápu, jak je možné, že sebou cuknou v určitý okamžik téměř všichni lidé najednou. A to mi odmlka od změny barvy na semaforu nepřipadá krátká.

Na někom je zřetelně vidět, že se snaží být nezpozorován jinou osobou a vyhnout se kontaktu s ní. Nebo minimálně hraje, že si dané osoby nevšiml. Přijde mi neuvěřitelné, jak je to pro nestranného pozorovatele zřejmé. Podle chování však soudím, že druhá osoba hru většinou pochopí a přistoupí na ni.

Přechod je bezpochyby zvláštním místem. Potká se na něm za den tolik lidí, kteří by se za normálních okolností spolu pustili do řeči. Na přechodu si však vymění pouze pozdrav, nanejvýše úsměv...