Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Když se vysloví slovo lenost, téměř každý si představí člověka, který třeba leží na gauči nebo v křesle a nic nedělá. Vyhýbá se svým povinnostem nebo je stále odkládá. To ho ale nenapadne, že před svými problémy stále utíká?

Lenost je vlastní všem lidem. Snad každého z nás někdy přepadne chuť nic nedělat a jít relaxovat. Na tom není nic špatného, ale důležité je, abychom hlídali, jak často se necháváme tímto příjemným pocitem ovládat. Rozdíl je mezi člověkem, jenž celý život nic nedělá a ani se to nesnaží změnit, a mezi lidmi, kteří se prací mohou sedřít. Jako příklad bych si mohla vzít svou prababičku. Celý život od rána do večera tvrdě pracovala na poli, dokázala se postarat o domácnost i o zvířata a ještě k tomu neustále kypěla radostí a energií. Jak to, že měla stále dobrou náladu? A jak je možné, že člověk, jenž je líný dělat něco se svým životem, se utápí v depresích a hýří kolem sebe špatnou náladu? Nemůže to snad být tím, že pracovitý člověk je spokojen, že svůj život posouvá dopředu, i když ho to stojí spoustu sil?

Rovněž je rozdíl mezi tím být líný a užívat si odpočinku, když mám všechnu svou práci hotovou. Uvidíme-li někoho na zahradě s chlazeným pivem v ruce, mohou nás napadnout dvě možnosti: Buď tady leží celý den, anebo doma umyl nádobí, opravil auto a posekal celou zahradu. My jej však neznáme, nevíme, co má za sebou, a tudíž bychom ho neměli soudit podle toho, co si o něm myslíme.

Pokud někdo tvrdí, že ho nikdy nepřepadla lenost a neměl chuť všechno hodit za hlavu, ten lže. Nemáme se za co stydět. Musíme však určit správnou míru lenosti, aby nám nezevšedněla a my si na ni nezvykli jako na nedílnou součást dne, týdne nebo celého života. Rozhodně by se neměla stát naším pánem.

Zkusili jste svou lenost již někdy překonat? Sice se vám do práce nebude chtít, ale pak se vaším tělem rozlije onen příjemný pocit, že jsme něco dokázali, ačkoliv jsme to předtím nechtěli. Tudíž se myslím, že je-li lenost pouze občasný pán, není to až tak na škodu.