Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Mnohokrát jsem si představovala, jaké by to bylo, kdybych měla tři přání. Tři přání, s nimiž bych mohla změnit svět. Kdybych si mohla přát cokoliv. Musí být podivuhodné mí tu moc a ovlivnit tak spoustu věcí. Ale skutečně spoustu? Nikoliv. Mohou být pouze tři. Je však možno se rozhodnout správně? Podívejme se kolem sebe. Stačí se porozhlédnout, abychom spatřili všechny krutosti tohoto světa. Tolik vražd, ukrutenství, válek. Matky opouštějí své děti prakticky bez příčiny. Denně zemřou stovky lidí na nemoci, jako je AIDS. Přitom by stačila pouhá ochrana. Také bych si mohla přát něco pro sebe. Bohatství, dobrou práci nebo vzdělání na úrovni. Opravdu bych měla právo myslet pouze na sebe. Protože svět je takový, jaký jsme si ho vytvořili. Kdyby nebyli vrazi, nebudou ani vraždy. Kdyby byli lidé schopni kompromisu, nebudou války. A kdyby ženy milovaly své ratolesti, neumísťovaly by je do dětských domovů. Každé dítě by pak bylo na Vánoce doma a šťastné. Proto mi snad zbývá jediné: požádat o dokonalý svět. I když...nikdo přeci není bezchybný. Co si tedy přát? Je to velice těžké rozhodnutí, jelikož - ač se rozhodnu pro cokoliv - vždy zde vyvstane nějaké "ale". Osudové "ale", jež okamžitě změní můj postoj a přehodnotí mé názory. Myslím, že kdybych měla přeci jenom šanci učinit něco jinak, ovlivnit věci, jež se mě dotýkají okrajově, přála bych si, aby všechny lidi na tomto světě zaplavila láska. Protože jedině s láskou v srdci je možné překonat jakékoliv strasti života. Jedno přání bych tedy měla. Ale co si přát dál? Myslím, že ty zbylé dvě si nechám na vhodnější chvíli. Až se mi budou hodit, protože nikdy nevíte, co se může přihodit zítra, pozítří nebo za rok. Nikdy nevíte nač se připravit...