Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

S tolerancí a ohleduplným chováním se - zdá se mi - v dnešní době setkáváme stále méně a méně. Snad si lidé v každodenním spěchu ani neuvědomují nezměrnou sílu slova, dobrého skutku, který přišel včas, ale také nezúčastněného přihlížení, chladné lhostejnosti, nebo nevlídného slova. Někdy mám pocit, že více než o toleranci jako takové si stále častěji stěžujeme na intoleranci, na to, jací bychom měli být a jací nejsme, co bychom měli dělat lépe, ale neděláme.
V tomto ohledu se nejčastěji mluví o naší mladé generaci, v jejímž jednání by měla být spatřena budoucnost naší společnosti. Současnost je ale taková, že tato mladá společnost není schopna ani nejzákladnějších prvků slušného chování. Většina nedokáže nést zodpovědnost sama za sebe a překonat vlastní sebestřednost. Vždyť lidé staří mohou mít stejný pocit nepochopení jako mladí. Jen s tím rozdílem, že v případě starších je tento pocit vyvolán oprávněně. Úcta ke starším by neměla představovat jenom pomoc postarší babičce plahočící se o berli s nákupem nebo ono věčné téma uvolnění míst starším k sezení v autobuse či jiném dopravním prostředku. Jde o celkové pochopení stanoviska starších. Vždyť v očích střední generace mohou být jak děti tak staří viděni podobně a často se setkávají s nařčením: "No tohle ty nemůžeš pochopit." Tato a spousta jiných vět jsou důvodem, díky nimž se možná staří cítí často separováni a sami se tak pasují do role ublížených, přestože tato rčení nemají takový smysl jako v nich vidí oni sami.
Na druhou stranu je ale pravda, že mladí lidé se často chovají tak arogantně, že jsou proti aroganci obrnění do takové míry, že jim samotným nevadí. A to i přesto že hledět na ostatní tak, jako oni hledí na nás, by mělo být jakýmsi základním a posvátným prvkem našeho konání. Umět přehlížet nedostatky druhých, ať už se týkají jejich povahových vlastností nebo snad stylu oblékání. Podle mého názoru právě v tomto tkví celý problém. Společnost - a nejen mládež - není schopna empatie. Právě naopak inklinujeme ke kritice. K ubohé kritice, které je schopen každý. Pokud bych si mohla vypůjčit nějaké moudro z úst osvícenějších, patrně bych vybrala toto: "Chceš-li změnit okolí, musíš nejprve změnit sám sebe." A je to moudrá víra, že i ten druhý může mít svou pravdu.